Skvrnití koně na jeskynních malbách nebyli pouhým výplodem fantazie tvůrců

15. leden 2012

Vědci studující umění doby kamenné si dlouhodobě kladou otázku, do jaké míry byly slavné jeskynní malby věrným odrazem tehdejší reality.

Zobrazovali na nich naši předkové zvířata tak, jak ve skutečnosti vypadala, nebo se občas nechávali vést svou představivostí? Tam, kde má antropolog tendenci vidět spíše symbolismus či abstrakci, rozpozná zoolog charakteristické chování, vzácnou formu zbarvení nebo již vyhynulý druh zvířete.

Divoké koně
Na stěnách jeskyní od Pyrenejského poloostrova po Ural, z nichž některé jsou více než 30 tisíc let staré, se vyskytuje krom nosorožců, lvů či mamutů i bezmála 400 vyobrazení divokých koní. Místy se objevují bílí koně posetí nápadnými černými skvrnami. Nejznámější vyobrazení skvrnitých koní pocházejí z jeskyně Pech Merle ve Francii. Jejich stáří se odhaduje na 25 tisíc let. Soudilo se přitom, že skvrnité koně přivedla na světlo světa až extravagance šlechtitelů.

Vzhled dnešního plemene Appaloosa.

Analýza vzorků DNA
Z pozůstatků 31 koní starých od dvou do 22 tisíc let, pocházejících ze západní Evropy, Sibiře a východní Evropy ukázala, že 18 z nich bylo hnědých, 7 černých a 6 jich neslo alelu LP, asociovanou se skvrnitým fenotypem. Navíc z 10 západoevropských koní starých 14 tisíc let 4 nesli tuto alelu, což ukazuje, že tento typ zbarvení nebyl v dané oblasti nijak vzácný. Z toho lze usuzovat, že skvrnité zbarvení muselo tehdy přinášet koním výhody, které ve výsledku převýšily i negativní dopady handicapu způsobeného alelou LP zapříčiňující šeroslepost. Analýza DNA pravěkých koní přináší další důkaz toho, že jeskynní malby byly ve skutečnosti realističtější, než se obecně soudí.

Článek publikujeme se souhlasem časopisu Vesmír 1/2012.

autor: Pavel Duda

Nejposlouchanější

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.