Jason Urick a Dustin Wong: Minimalismus na dvojí způsob

I když vydal Jason Urick svou první desku podepsanou občanským jménem na prestižním labelu Thrill Jockey teprve před třemi roky, má za sebou bohatou kariéru pod různými přezdívkami. I když si říkal Themoonstealingproject nebo byl součástí kvartetu Wzt Hearts, pokaždé byla jeho doménou hluková tvorba. Nejinak tomu je i v případě letošní novinky, kterou nazval poeticky I Love You.

Sám k pozadí vzniku nahrávky dodává: „Vznik alba doprovázely poměrně silné osobní turbulence v mém životě. Mlátil jsem se ode zdi ke zdi, a možná proto mi jeden můj kamarád doporučil zhlédnout film Marca Ferreri Miluji tě. V něm se Christopher Lambert v hlavní roli zamiluje do přívěšku na klíče, který je schopný na zapískání říct pouze sousloví ,I love you‘. A tuhle frázi jsem jako mantru začal používat při práci na pomalu se formujícím materiálu. Nekonečně se opakující fráze v mé hlavě spustila další proces pochybování o mém vlastním konání, nahlížení na sebe sama i okolní svět a rozhodně zásadním způsobem tvarovala i výslednou podobu nového alba.“

Když poslouchám I Love You, dere se mi na jazyk slovo vazký. Přesně takhle na mě působí pětice delších kompozic, která je temnější obdobou abstraktních krajin Oneohtrix Point Never. I Jason Urick zakládá své skladby na analogovém zvuku. Název jedné ze skladeb Don't Digital mluví sám za sebe. Přesto je jeho sound plný různých, špinavě industriálních příměsí, které ho z naivně retrofuturistického snění probírá do složitější reality dnešních dnů. I tak ale z nahrávek nezmizel atmosférický oblouk, který drží jinak různě pokroucené hlukové hady v celkově úpravné podobě. „Milující“ terapie přinesla pozitivní výsledek.

Dalším albem, které vydavatelství Thrill Jockey vypouští s počátkem letošního roku mezi veřejnost, je druhá řadovka vynalézavého kytaristy Dustina Wonga. Ten se už na debutu Infinite Love prezentoval jako mistr navzájem se proplétajících kytarových ornamentů a tento základní znak si ponechává ve výbavě i na letošní novince Dreams Say, View, Create, Shadow Leads. Přesto zásadně změnil způsob, jak skladby přišly na svět. „Na debutu jsem nahrával jednotlivé kytarové linky zvlášť, zatímco na novince jsem se po intenzivní zatěžkávací zkoušce několika koncertních šňůr rozhodl nové skladby nahrát z jedné vody.“ První vteřiny nás ujistí, že šuškanda o příbuznosti ke Stevu Reichovi a šikovným prstům Petea Methenyho v minimalistickém majstrštyku Electric Counterpoint není od věci. Tam ovšem David Wong pouze začíná. Postupně přeřazuje na vyšší stupně, a tak se kytarově minimalistický rébus prožene okolo Ommadawn Mika Oldfielda, Gracelandu s kynoucím Paulem Simonem na předzahrádce, už hodně svižným tempem prosviští blízko území Vampire Weekend, aby nakonec zběsile dokličkoval do hlasitě psychedelické džungle Animal Collective. Letošní novinka Dustina Wonga je kompaktním kusem hudební výpovědi. Jejím konzumováním po kouscích se sice zasytíte, sílu nahrávky ale nejlíp pocítíte, když necháte na sebe plynout album v kuse, tzn. v celé, téměř hodinové délce.

Dustin Wong|foto: Thrill Jockey Records

Thrill Jockey se jako „větší“ indie label nevzdává svých avantgardních vydavatelských libůstek. A protože má po letech vycvičené ucho na nahrávky, které ční nadprůměrnou kvalitou ze záplavy hudby valící se na nás každodenně ze všech stran, pak si může tenhle luxus dovolit. Nová alba Jasona Uricka a Dustina Wonga jsou toho nejlepším příkladem.