Bedřich Hrozný – lingvista, orientalista, ale také archeolog
Příliš se nehovoří o tom, že Bedřich Hrozný, úspěšný luštitel chetitštiny, působil ve 20. letech na Blízkém východě i jako archeolog
Když se vzpomíná na osobnost českého jazykovědce a orientalisty Bedřicha Hrozného, tak především v souvislosti s jeho úspěšným rozluštěním dávno mrtvé chetitštiny z klínopisných tabulek, nalezených na Blízkém východě. Mnohem méně se ví o jeho činnosti archeologické a ještě méně o soukromém životě Bedřicha Hrozného. Některá nová a nebo málo známá fakta si můžete přečíst v knize René Kopeckého Bedřich Hrozný – život a dílo, kterou nedávno vydalo nakladatelství Dar ibn Rushd. René Kopecký je doktorandem na Filozofické fakultě Západočeské univerzity v Plzni, kde se zabývá historickými vědami a zejména etnologií. Nejvíc pozornosti věnuje vnímání Předního východu cestovateli a badateli z českých zemí, mezi kterými patří významné místo právě Bedřichu Hroznému.
Bedřich Hrozný skutečně působil v letech 1924 a 1925 na Blízkém východě i jako archeolog. Při vykopávkách pro něj bylo významné především to, aby našel další tabulky, popsané klínovým písmem, které by mohl překládat a číst. Povídali jsme si o tom s René Kopeckým:
Jak se Bedřich Hrozný k archeologickým výzkumům dostal a kde všude kopal?
„Bedřich Hrozný působil jako archeolog na Blízkém východě už po svých studiích na univerzitě ve Vídni. Poté, co byla založena naše republika, zorganizoval první československé archeologické vykopávky v Orientu, konkrétně v Sýrii a následně v Turecku. V Sýrii to bylo jižně od Damašku, na pahorku Šejch Sa'ad, a poté na severu Sýrie u Aleppa, na pahorku Tell Erfád. Co se týče Turecka, tak objevil kappadocké tabulky v Kaisarii na pahorku Kültepe.“
Hrozný podnikal i jakési spanilé jízdy automobilem...
„Byly to velice nebezpečné jízdy. Mapoval i severní Sýrii, kus Mezopotamie. Shledal některé nedostatky v mapě, kde bylo i hodně bílých míst. Objevil mnoho pahorků, které by určitě do budoucna bylo skvělé prozkoumat; určitě by se tam něco našlo. Byl několikrát ohrožen jak místními beduíny, tak přírodou, konkrétně písečnými bouřemi. Na své cestě byl také doprovázen vojáky, protože tahle oblast byla v té době velice nebezpečná.“
Jak bylo vůbec těžké získat povolení k pobytu v té oblasti a navíc i k archeologickým vykopávkám? V té oblasti nebyly tehdy podobné výzkumy asi příliš rozšířené.
„Bedřich Hrozný byl dítko štěstěny, nicméně čeho dosáhl, toho dosáhl svojí maximální pílí a houževnatostí. A také díky tehdejšímu ministru zahraničních věcí Edvardu Benešovi, který mu byl nakloněn, a který mu pomohl zprostředkovat povolení na výkopech v Sýrii i v Turecku.“
Složité byly nicméně i vztahy s místními obyvateli. Jeden z pozemků musel nakonec Bedřich Hrozný koupit, aby na něm vůbec mohl provádět vykopávky.
„Hovoříme o pozemku, který se nachází na území Turecka. Byl to malý pozemek, o kterém v průběhu svých archeologických vykopávek Bedřich Hrozný zjistil, že by se tam měly nacházet již zmíněné vzácné kappadocké tabulky. Nakonec je tam Bedřich Hrozný objevil, zhruba asi tisíc kousků, a v pozdější době tam bylo nalezeno ještě větší množství kappadockých tabulek, které nám objasnily a budou objasňovat zdejší život a historii.“
Jak je to s vlastnictvím pozemku na území Turecka, odkoupeného Bedřichem Hrozným, dnes, se René Kopeckému zatím zjistit nepodařilo. O kappadockých tabulkách můžeme říci, že se jedná o klínopisné texty z 19. století před Kristem. Archiv tabulek, vykopaný Bedřichem Hrozným, obsahoval obchodní i osobní záznamy a také smlouvy.
Kde se Hrozného nálezy nacházejí dnes?
„Částečně jsou tam, kde byly nalezeny, to znamená v Sýrii a v Turecku, částečně se nachází v Praze. Část jich byla nenávratně zničena v roce 1969 požárem na zámku v Benešově nad Ploučnicí, kde byly uloženy. Co se týče nálezů ze Sýrie, tak Bedřich Hrozný v průběhu výkopů obdržel povolení od syrských úřadů vyvézt dvě pětiny archeologických nálezů k nám do země, což bylo na tu dobu velikým úspěchem. Například při výkopech v Egyptu nebo v Řecku archeologové, i když měli povolení vykopávat, tak jim nebylo povoleno nic vyvážet. Bedřich Hrozný vyvezl tyto dvě pětiny, ještě tam nakoupil něco ve starožitnictvích, to také vyvezl, a část dal také stranou bez vědomí syrských úřadů a vyvezl to přes přístav v Bejrútu. Nepodařilo se mu podplatit místního celníka, a tak požádal ministra zahraničních věcí Edvarda Beneše, jestli by bylo možné, aby čtyři bedny, které byly v té době schovány v Bejrútu, mohly být vyvezeny do Prahy jako diplomatická zásilka. Což se nakonec i stalo. Důkazy o tom, jakým způsobem k nám Bedřich Hrozný dostal archeologické vykopávky jak z Turecka, tak i ze Sýrie, se nacházejí jednak v archivu Univerzity Karlovy v osobní složce Bedřicha Hrozného, kde je zpráva z jeho práce v Orientu, a také v archivu Ministerstva zahraničních věcí, kde je dopis Bedřicha Hrozného adresovaný Edvardu Benešovi. Osvětluje mu v něm danou situaci a žádá ho o pomoc v tomto směru.“
Část Hrozného nálezů je u nás tedy oficiálně a část se k nám dostala, řekněme, nestandardní cestou. To bylo tehdy zvykem?
„Ano, dělali to v té době všichni. Když se podíváme do muzeí v Německu, ve Francii, ve Velké Británii, do Royal Ontario Museum v kanadském Torontu a nebo do Spojených států, tak všude je velké množství archeologických vykopávek nejenom z Orientu. Ne všechny nálezy byly odvezeny standardním způsobem. Hrozný ve své době dělal to, co ostatní. Nedělal to v žádném případě pro svůj osobní prospěch – dělal to pro lidi, pro vědu a dle mého soudu by bylo naprosto nesmyslné dívat se na Bedřicha Hrozného kvůli těmto novým skutečnostem přes prsty. Bedřich Hrozný nedělal nic špatného.“
Bedřich Hrozný, povzbuzen svým úspěchem s klínopisnou chetitštinou, pokusil se vyluštit také nápisy v chetitských hieroglyfech, luštil ale také písmo krétské a po něm i protoindické. Byl přesvědčen, že uspěl, ale dnes víme, že tomu tak ve skutečnosti nebylo. S výjimkou chetitštiny se Hrozného vývody ukázaly být většinou chybné. Bedřich Hrozný se také zabýval hospodářskými texty staré Mezopotámie. Působil na Univerzitě Karlově, v Orientálním ústavu a byl také, jak bychom řekli dnes, zdatným popularizátorem svého oboru. Psal do novin, přednášel pro veřejnost i na rozhlasových vlnách. Významným předělem v jeho životě se stal rok 1939.
Jak žil Bedřich Hrozný za okupace a po druhé světové válce?
„Žil skromně a hodně pracoval,“ říká René Kopecký. Manželům Hrozným v těžkých letech velmi pomohla rodina Lajnerových i další občané z Lysé nad Labem, rodiště Bedřicha Hrozného.
Letos v prosinci uplyne od smrti českého jazykovědce a orientalisty Bedřicha Hrozného, úspěšného luštitele chetitštiny, rovných 60 let. Jeho osobnost si můžete připomenout v Muzeu Bedřicha Hrozného, které sídlí v jeho rodišti, Lysé nad Labem.
Životu a dílu známého orientalisty je věnována i kniha René Kopeckého, doktoranda Filozofické fakulty Západočeské univerzity v Plzni. Je plná faktů i citací, z nichž mnohé jsou publikovány vůbec poprvé – zejména v případě osobní korespondence, ať už Bedřicha Hrozného samotného a nebo jeho blízkých a přátel. Jak nám ovšem řekl René Kopecký na závěr, neznamená to, že by pramenné zdroje byly vyčerpány. Mnohé se jistě skrývá například v archivech muzeí a univerzit, se kterými vedl Bedřich Hrozný čilou korespondenci.
Dveře k dalším bádáním o Bedřichu Hrozném jsou zkrátka otevřené. Kdo by měl zájem, může do nich vejít... Nám ostatním bude asi stačit, když si o Bedřichu Hrozném budeme jen číst. Knih o něm vyšlo hned několik. Tu zatím poslední napsal René Kopecký.
Vysíláno v Planetáriu č. 14/2012, 31. března - 6. dubna.
Přepis: NEWTON Media, a.s., redakčně doplněno a upraveno.
Čtěte také:
Bedřich Hrozný a Chetité
Ecce Homo - Bedřich Hrozný
Muzeum v Lysé opatruje vzácné tabulky s klínovým písmem
