Zpustošený kostel v Libavé znovu získává tvář
Procesí poutníků kdysi putovávala do vesnice Stará Voda. Tamní barokní kostel svaté Anny a svatého Jakuba většího měl také kdysi pět zvonů, na oltáři uctívanou sochu a vynikající varhany. Dnes je vše minulostí. Možná pochopíte, když upřesním, že Stará Voda leží ve vojenském újezdu Libavá.
V roce 1946 byli z vesnice odsunuti němečtí obyvatelé, v roce 1949 se zde konala poslední pouť. Pak byl celý prostor uzavřen pro potřeby československé a později sovětské armády. Výsledek? Vesnice zcela zmizela, zůstal jen zdevastovaný kostel. To ale není konec příběhu.
Úzká cesta do Staré vody vede vojenským prostorem a tak jedete okolo plotů a výstražných tabulí. Najednou se před vámi z ničeho nic objeví majestátný kostel. Dnes je naštěstí ve zcela jiném stavu, než před lety a to zásluhou různých lidí. Na jeho zvelebení pracovali a stále pracují skauti pod vedením Jana Pečínky.
Jan Pečínka: „Poprvé jsme tady pracovali 1. května 1995, kdy se nás tu sešlo dvanáct. Začali jsme čistit prales, ve kterém tenhle kostel zůstal stát, prales kolem kostela, kolem bývalého kláštera, postupně potom hřbitov, královskou studánku dole pod kostelem a nabídli jsme vlastně jak památkářům a tak vojákům, že jim pomůžeme s tím, aby se to poutní místo znovu obnovilo.“
Skaut Alexandr Denk pomáhá ve Staré Vodě už několik let.
Alexandr Denk: „Sekám tady tu trávu okolo, tam jsme čistili zbytky toho kláštera, vevnitř v kostele nějak0 drobnější práce.“
Když jste viděl poprvé tu budovu, co jste si pomyslel?
Alexandr Denk: „To už nevím, to jsme byl hodně malý.“
Tak dlouho už tady s panem Pečínkou pracujete?
Alexandr Denk: „No, my sem jezdíme s panem Pečínkou už hodně dlouho.“
Při návštěvě kostela zažijete velmi rozporuplné pocity. Na stěnách jsou pořád patrné nápisy ruských vojáků, ale kostel je čistý a jednoduše zařízený. První pouť se po letech konala v roce 1991. Nyní visí nad oltářem dokonce i velká fotokopie původního oltářního obrazu Panny Marie. A jaký pocit má Jan Pečínka?
Jan Pečínka: „Pocit dobře vykonané práce, i když tady té práce je pořád ještě hodně, jak se říká, je tady práce jako na kostele, tak už je to ohromný v tom, že kostel získal ten interiér, jsou tady lavice, je tady podlaha, část těch ruských nápisů se zamalovala, část by tu měla zůstat jako memento na to, co ten kostel zažil.“
Kostel navštěvují i několikrát za rok němečtí rodáci.
Otto Polák: „Moje jméno je Otto Polák. Já byl jsem 17, když mě chtěli do německého odsunu.“
Jaké je to pro vás vracet se?
Otto Polák: „Prvníkrát to bylo těžký. 50 let to jsem neviděl, to bylo těžká ale teď no problem.“
Gabi Steinzel: „Jsem tady už dvakrát za rok jedenkrát v květnu a druhýkrát v červenci na pouť.“
Jak se jmenujete?
Gabi Steinzel: „Gabi Steinzel.“
Kostel svaté Anny a svatého Jakuba většího ve Staré Vodě působí jako místo zmaru ale současně i naděje. A jak to vnímá farář Vladimír Ziffer?
Vladimír Ziffer: „Můj hlavní pocit je určitě vděčnost za to, že se to zachovalo, protože si myslím, že by byla obrovská škoda, kdyby ten kostel padnul. Jak jste hovořila o tom, že je tady zmar i naděje, tak určitě je to vidět i na těch každoročních poutích, že tady opravdu jsou stovky lidí, kteří si už zvykli sem každý rok jezdit na pouť, našli si sem cestu, takže je to i takový symbol naděje pro celý kraj.“
