Petr Haničinec: A zahledím se do hloubky básně, protože v básni je všechno koncentrovanější
To je výrok známého a svého času velmi oblíbeného herce Petra Haničince. Zanedlouho od jeho úmrtí uplyne už 5 let.
Petr Haničinec se narodil 15. září 1930 v Pardubicích. Jeho tatínek byl poštovní úředník. Na přání otce začal Petr studovat na učitelském ústavu v Chrudimi. Školu však nedokončil a přestoupil na gymnázium v Trutnově. Pak jeho život nabral obrátky podobné těm, které zažívali na začátku svých uměleckých drah herci z doby kočovných společností. Mladý Haničinec totiž utekl z domova a živil se jako barový klavírista. Pak se přihlásil na Státní konzervatoř (která byla záhy přejmenována na DAMU). Zde studoval a posléze absolvoval (v roce 1953) pod vedením profesorů Miloše Nedbala, Radovana Lukavského a Otomara Krejči.
Jeho profesionální herecká dráha začala ve Východočeském divadle v Pardubicích. Z východních Čech zamířil do Prahy a zde hrál postupně v D34, v Divadle S.K.Neumanna v Libni, později pak přešel do své nejdelší štace, jíž bylo Divadlo na Vinohradech, kde působil v letech 1962-1999. V závěru svého uměleckého života hrál ještě dvě sezóny v Divadle na Fidlovačce.
Svojí chlapskou fyziognomií byl Haničinec předurčen k postavám charakterního ražení. Hrál na jednu stranu psychologicky složité figury, představoval padouchy i zločince, vedle toho zemité postavy poctivého ražení. Z jeho slavných rolí připomeňme postavy z her „Král Krysa“, „Komu zvoní hrana“, „Léto“, „Barbaři“, „K domovu se dívej anděli“, „Mistr a Markétka“…
Haničincův znělý a hluboce posazený hlas našel velmi často uplatnění také v rozhlase – kromě úloh s dramatickém repertoáru a v četných pohádkách velmi často také recitoval.
Dvě zvukové ukázky, které jsem zařadil na tuto stránku, dokumentují jak dramatickou, tak poetickou polohu Haničincova projevu. Ve hře Květy Třebické Bohatý svět (z roku 1987) hrál otce (po boku Zuzany Bydžovské); v druhém případě, ukázka pochází z cyklu Básník mého srdce, se Petr Haničinec vyznává ze svého obdivu k poezie Robinsona Jefferse, jehož báseň vzápětí recituje (z roku 1985). Z tohoto pořadu pochází také hercův výrok, který jsem uvedl v titulu tohoto článku.
