Na rychlostních komunikacích jsou často nebezpečná místa
Silnice číslo 27 z Klatov do Železné Rudy, spojnice z Bohumína do Karviné, z Mělníka po Zahrádky nebo třeba silnice číslo 11 přes Suchý vrch. To jsou příklady cest, které jsou jednoduše řečeno nebezpečné. Vyhodnotila je tak organizace EuroRAP, která přiděluje dálnicím a hlavním silnicím bodové hodnocení podle míry možného rizika nehody a následků.
Silnice lze hodnotit podle absolutních čísel, tedy podle počtu mrtvých nebo počtu mrtvých na hustotu provozu. Ovšem u aut také neřešíme, kolik tisíc lidí se zabilo v autě té či oné značky, ale řídíme se podle hvězdiček EuroNCAP, které vozy dostávají při crashtestech. Podobně funguje i EuroRAP, který hodnotí potenciální rizika na silnicích a dálnicích.
„Česká republika by se měla připojit k mezinárodnímu hnutí a do roku 2020 mít všechny silnice v takovém stavu, aby měly alespoň tři hvězdičky. Pět hvězdiček dálnice a mezinárodní tahy, čtyři důležité silnice a tři ostatní komunikace,“ říká ředitel organizace EuroRAP John Dawson.
Nedostatky v bezpečnosti jsou často na rychlostních komunikacích
Mezi problematické komunikace patří u nás například rychlostní silnice v okolí Prahy. „Rovinatost povrchu je mizerná. Jsou tam výškové vlny, kdy při vysoké rychlosti můžete ztratit kontakt s vozovkou. Dále jsou tam neošetřené mostní pilíře, které nemají ani elementární svodidlo. Pokud ho mají, není dostatečně dlouhé a nefunguje, takže umožní náraz do pilíře,“ shrnuje ředitel jedné projekční firmy Jiří Landa.
Dalším prohřeškem jsou potom chybějící nebo příliš krátké připojovací a odbočovací pruhy, billboardy na nedeformovatelných sloupech nebo autobusové zastávky, které najdeme na strakonické R4. Na silnicích prvních tříd jsou to pak nevyhovující propustky.
Přemýšlejte v dlouhodobém horizontu
Náprava by sice stála spoustu peněz, ale podle Johna Dawsona se vyplatí. „Je potřeba přemýšlet v dlouhodobém horizontu. Například když nakupujete ploty, nelze postupovat tak, že budou instalovány jen někde a na dalších úsecích se tak stane až v budoucnu. Vyplatí se to udělat rovnou, čímž se předejde ztrátám způsobených nehodami a ještě se zachrání lidské životy,“ doporučuje.
Jedno opatření by přitom šlo realizovat úplně zadarmo. Stačilo by nesázet u silnic tolik stromů. „Vysazují se třikrát hustěji, než naši dědové vysazovali stromové aleje. Je to hlavně na silnicích II. a III. tříd, kde stromy stojí ve vzdálenosti 1,5 až 2 metry od kraje vozovky,“ dodává Jiří Landa. Bezpečnosti se prý při projektování silnic nevěnuje tolik pozornosti jako životnímu prostředí.
