Chtěl umět kung-fu. A tak odjel do Číny

„Tygří spáry, které chytají, pozdrav, odražení, leopardí pěst, létající prsty,“ předvádí Lukáš Slavíček kung-fu, které trénuje ve Foshanu už čtvrtým rokem. Na jih Číny se tento vysokoškolák přestěhoval, aby v kolébce bojového umění získal inspiraci a mohl se dál zlepšovat.

„Většina Číňanů necvičí proto, že by se chtěli bránit. Je to pro ně životní styl, součást kultury, tradice,“ vysvětluje.

V Číně má Lukáš vlastního čínského učitele, který si ho dokonce vybral jako svého nástupce a pokračovatele stylu. Drobný stařík s ohebným tělem, kterému Lukáš říká „sifu“, což kantonsky znamená „mistr“, si nemůže českého bojovníka vynachválit.

Cizinci mají o kung-fu často větší zájem než Číňané

„Cizinci v naší škole jsou často lepší než Číňané. Více se na trénink soustředí a dávají do něj celé své srdce. Zanechají často doma svou práci, rodinu a vše podřídí tréninku, ne jako místní. A samozřejmě pak jsou v kung-fu úspěšnější,“ popisuje.

Mladí Číňané dávají před bojovým uměním přednost zábavě nebo jiným sportům, jako je populární basketbal nebo fotbal. A to přesto, že na rozdíl od minulosti má teď kung-fu i podporu čínské vlády, říká sifu Liang Wei Yan.

„Během kulturní revoluce a desítky let po ní se museli všichni bojovníci kung-fu registrovat. Když bylo nějaké významné výročí nebo svátek, tak nás zavřeli. Teď se doba změnila, vláda nás podporuje a pomáhá nám s otevíráním nových škol,“ upozorňuje.

Logo|foto:Český rozhlas

Výcvik není jednoduchý

Rtuťovitý čínský mistr, který mi sahá po bradu, má sílu jako tygr. Jedním trhnutím otevírá dřevěnou bránu a vchází do nejtradičnější školy čínského bojového umění.

Další dva učitelé právě nacvičují sestavu. 60- až 70letí bojovníci křepce vyskakují do výšky, kmitají a mávají dlouhou tyčí nad hlavou. Připadá mi to lehké – až do chvíle, kdy se jedno z cvičebních nářadí pokusím zvednout.

„Tak si vezmi tu lehčí, když ji nezvedneš,“ radí mi Lukáš. „Tohle je trojzubec na lovení tygrů, toto je na podsekávání jezdců na koni a tohle je kwan-dao, symbolická zbraň, kterou se učíš ovládat až na konci několikaletého výcviku,“ ukazuje.

Doma si chce otevřít vlastní školu kung-fu

Lukáš tráví ve starodávné tělocvičně, vyzdobené modlitebním oltářem a fotografiemi mistrů, několik hodin denně. Ráno navíc běhá a cvičí sestavy. A večer znovu. Za výcvik svému mistrovi nic neplatí, pro ty nejlepší z nejlepších je výuka gratis.

Když je mistr v nouzi, musí se o něj student podle čínské tradice náležitě postarat. „Učitel je jako otec, patří mezi nejdůležitější osoby v tvém životě. Hned po manželce,“ říká Lukáš.

Zpátky do Čech se vrátí brzy, už během pár měsíců. Doma chce založit vlastní školu kung-fu.

Zvětšit mapu: Foshan v Číně