Muslimové a Vánoce
Muslimové a Vánoce – to bylo dlouho téma pro země, kde žily křesťanské komunity mezi většinovými muslimy. Nyní se však z otázky slavení Vánoc stal také námět pro muslimské enklávy na západě. O dilematech a problémech, které to způsobuje, si řekneme v následujícím příspěvku.
O městečku Kokkedal v Dánsku donedávna skoro nikdo nevěděl. Začalo se o něm mluvit poté, co zdejší městská rada zamítla výdaj osmi tisíc dánských korun na nákup vánočního stromku. Krátce před tím ale bez problémů schválila mnohonásobně vyšší dotaci na oslavu muslimského svátku. Celá záležitost pak vyústila v celospolečenskou debatu o integraci muslimů do dánské společnosti a o jejich toleranci k dánským zvyklostem.
Podobná diskuse se krátce nato rozpoutala i v belgickém Bruselu, kde místo obvyklé vánoční borovice na náměstí umístili abstraktní světelnou instalaci vzdáleně připomínající strom. Stalo se tak prý s ohledem na pocity bruselských muslimů, kteří nyní tvoří skoro čtvrtinu tamních obyvatel. Předseda belgické muslimské organizace však namítá, že se stromkem na bruselském náměstí on jako muslim žádný problém nemá.
Jak tedy vlastně muslimové na Západě řeší skutečnost, že jsou na konci roku ze všech stran obklopení Vánocemi a jejich oslavami? V zásadě existují mezi muslimy oba názory, vstřícný i odmítavý.
Řada mladých muslimů na Západě v poslední době zaujala vůči křesťanským svátkům nepřátelský postoj. Částečně jako snahu vymezit se proti většinové společnosti, kterou nepovažují za svou, a zčásti pod vlivem islámských internetových stránek. Ty ovládli radikální duchovní ze Saúdské Arábie a mají nad myšlením svých souvěrců na Západě velký vliv.
Vánoce se radikálnějším muslimům na Západě zdají jako projev západního konzumního přístupu nebo jako podřízení se pohanskému původu Vánoc –tedy svátku slunovratu či uctívání stromů. Jiní vidí hlavní problém právě v křesťanské náplni Vánoc. Vždyť jde o svátek, v němž se Ježíš oslavuje jako syn Boží, což je představa z hlediska islámské víry v netělesného a neviditelného Boha nepřijatelná.
Odpůrci muslimské tolerance k Vánocům se odvolávají na Mohamedova slova, podle kterých ten, kdo napodobuje nevěřící, stává se jedním z nich a je vlastně odpadlíkem. To se vztahuje i na takové věci, jako přání nemuslimským sousedům či spolupracovníkům.
Proti tomuto radikálnímu postoji argumentují někteří jinou praxí proroka Mohameda, který mimo období válek také přál jinověrcům v Medině k jejich svátkům, a to v zájmu dobrých mezilidských vztahů. Jiná otázka je, zda mají či mohou muslimové na západě Vánoce také slavit. Náboženské autority to většinou odmítají, ale život si často vynutí jiné cesty.
Vánoce se i západním muslimům líbí nebo je vidí jako symbol své integrace. Považují je obvykle za kulturní a nikoli náboženskou událost – podobně si Vánoce nějak připomínají i mnozí židé nebo hinduisté. A tak si někteří muslimové sami zdobí dveře chvojím, aby ukázali sousedům, že s nimi sváteční dny sdílí, zatímco jiní si pod tlakem svých dětí kupují stromky a dávají pod ně dárky.
Řada muslimů v Americe si pořizuje zas tradičního vánočního krocana, pouze se snaží, aby byl halal, tedy zabitý nábožensky správným způsobem. Muslimové v Česku to mají jednodušší, kapr je halal vždycky.
