Pracovníci Elimu Vsetín se vydávají mezi bezdomovce
Elim Vsetín je občanské sdružení založené v roce 1991 místními křesťany, kteří chtěli pomáhat „lidem stojícím mimo zájem společnosti“. Chtěli jim nabídnout „odpočinutí a úlevu pro další cestu životem“. Sdružení poskytuje řadu sociálních služeb, v rámci nichž se věnuje především osobám bez přístřeší. Těm poskytuje ubytování, stravu, duchovní a sociální poradenství, pracovní terapii a vzdělávací a osvětové programy. Součástí této služby je činnost terénních pracovníků, kteří se věnují bezdomovcům přímo na ulici. Jednou z těchto pracovnic je Magdaléna Holá.
Najít Magdu Holou vůbec nebylo snadné. Nakonec se mi to povedlo. Nacházela se v podjezdu vsetínského Penny Marketu. Magdo, co tady děláte?
Magdaléna Holá: „Vypravila jsem se za našimi klienty zeptat se jich, jestli něco nepotřebují, aktuálně, a zkontrolovat také, v jakém jsou stavu.“
No a jaký byl výsledek té dnešní mise?
Magdaléna Holá: „Dnes tu nebylo tolik lidí jako obvykle, nacházeli se tu dva, kteří mě požádali o kávu, a aktuálně jsem jim také nabídla možnost, že si mohou přijít uvařit do denního centra, kde se můžou také osprchovat v tomto počasí.“
Spolu s námi je zde také ředitel Elimu Jiří Růžička. Pane Růžičko, do jakých míst vaši terénní pracovníci chodí, kde všude bezdomovce hledají?
Jiří Růžička: „Pracovníci mají vytipovaná místa na území města a v jeho okolí, kde se tyto osoby shromažďují. Jsou to opuštěné stavby, prostředí pod mosty, různé maringotky, sruby...“
Magdaléna Holá: „Taky často kolem nádraží, v parcích...“
Jaký je smysl této práce – chodit za bezdomovci na ulici?
Magdaléna Holá: „Je tam velice důležitá motivace. Oni vidí, že o ně má někdo zájem, že nejsou opravdu jenom na okraji společnosti, že se o ně někdo zajímá, a to je potom i může motivovat k nějaké změně. Potom je taky důležité, že sami často nevědí, jak svou situaci řešit, nevědí, jak se na úřadech chovat, nevědí, kam by se mohli jít např. osprchovat, a toto my jim radíme.“
Paní Holá, vy jste už také poznala některé z těch vašich klientů osobně. Řekněte nám nějaký případ člověka, který se vás dotýká?
Magdaléna Holá: „Nedávno jsem potkala člověka, který mi celkem přirostl k srdci. Je to pán, který žije už od roku 2006 jako bezdomovec. Vyprávěl mi, že celý život se snažil pracovat, chtěl si postavit domeček, konečně si ho postavil. Oženil se s paní, které se zaručil při jejím podnikání, ona podvodem ho o to připravila a exekutoři mu vzali úplně všechno. Dvakrát se pokusil o sebevraždu. Vím, že to byl opravdu dobrý člověk, který se snažil a takto opravdu nevinně přišel vlastně o všechno.“
Pane Růžičko, máte pro takového člověka jako Elim nějaké řešení?
Jiří Růžička: „Můžeme mu nabídnout pomoc v rámci terénní práce a povzbuzení k tomu, aby našel možná smysl znovu začít, což je asi velmi těžký krok a určitě to není práce na pár dní. Ale myslím si, že jsme schopni mu nabídnout poskytnutí motivace, poskytnutí nějakého zázemí a odborné pomoci k tomu, aby si dokázal vyřídit záležitosti a popřípadě dokázal znovu začít.“
Terénní služba s bezdomovci většinou nezpůsobuje změnu životů těchto lidí, ale nabízí jim směr a nabízí jim možnost, že můžou sami se sebou něco udělat, pokud budou chtít.
