Co přinesla cesta papeže Františka po Svaté zemi?
Papež František podnikl minulý víkend bedlivě sledovanou cestu po Blízkém východě. Během ní pozval izraelského prezidenta Šimona Perese a předsedu palestinské samosprávy Mahmúda Abbáse do Vatikánu na jednání o míru. A jak se mu povedlo naplnit očekávání věřících tří největších monoteistických náboženství?
Papež František chtěl na Blízkém východě vyjít vstříc muslimům a židům a podpořit mezináboženský dialog. Zašel dál než jeho předchůdci a udělal několik nečekaných gest. Snažil se zachovat rovnováhu v izraelsko-palestinském konfliktu a neupřednostnit ani jednu stranu. Přesto se mu občas podařilo obě alespoň trochu rozladit.
Jeho třídenní návštěva v doprovodu argentinských přátel, rabína a muslimského profesora islamistiky, začala v Jordánsku, odkud přiletěl na palestinská území. Byl prvním papežem, jenž navštívil Palestince dříve než Izrael, a místní média si toho patřičně povšimla. Zaskočila je i návštěva Betléma, kde se František neplánovaně pomodlil u bezpečnostní bariéry, která chrání Izraelce před teroristickými útoky, ale Palestinci ji prezentují jako nástroj konfiskace půdy.
Papež však Izraelce nadchnul tím, že uctil památku obětí terorismu na jeruzalémské Herzlově hoře a označil terorismus za „absolutní zlo“, které se nikdy nesmí opakovat. Jako vůbec první papež položil věnec u hrobu zakladatele sionismu Theodora Herzla. Při prohlídce památníku obětem holokaustu Jad Vašem odsoudil nacistickou genocidu a políbil ruku šesti Židům, kteří ji přežili.
Během návštěvy muslimského Skalního dómu na Chrámové hoře v doprovodu velkého muftího vyzval k odmítnutí násilí; a k nelibosti Palestinců zdůraznil nutnost uznat právo Státu Izrael na existenci a nezbytnost jeho bezpečných hranic. Zároveň zdůraznil, že i Palestinci musí mít svůj suverénní stát a žít důstojně a svobodně.
Nakonec nečekaně pozval izraelského prezidenta Šimona Perese a předsedu palestinské samosprávy Mahmúda Abbáse do Vatikánu na jednání o míru – měsíc potom, co zkrachovaly mírové rozhovory pod záštitou Spojených států. Oba představitelé nabídku okamžitě přijali.
Papežova cesta byla i symbolem smíření katolické a pravoslavné církve. František se pomodlil v jeruzalémském Chrámu Božího hrobu s ekumenickým patriarchou konstantinopolským Bartolomějem I., jemuž papež dokonce políbil ruku.
Další premiéru představovala účast libanonského maronitského kardinála Bechary Raïe – Libanonci jsou s Izraelem oficiálně ve válce a nesmějí tam jezdit. Raï byl první libanonský představitel, který Izrael navštívil od roku 1948, navzdory pohrůžkám šíitského hnutí Hizballáh, že jeho cesta bude mít důsledky.
Co přinesla cesta papeže Františka po Svaté zemi?
