Jak zajistíme chodcům bezpečné přecházení, ptají se obce
Semafor, co sice umožní chodcům přejít silnici, ale zároveň zablokuje auta o dvě ulice dál. S tím se při cestách po našich městech určitě setkal nejeden motorista. Ne vždycky se zklidnění dopravy podaří hned na poprvé. Ale možná by stačilo málo – zeptat se nejdříve lidí.
Tak jako v devítitisícové Dobříši, kde před pár lety chtěli radní zabezpečit přechody a vytvořit místa pro přecházení. Kupodivu nezačali u dopravních inženýrů, ale v domácnostech. Dotazník vyplňovali i důchodci a také děti ve školách a právě jejich odpovědi byly podle dobříšského starosty Jaroslava Melšy nejpřekvapivější.
„Místa, která jsme necítili jako problémová, děti označily jako riziková. Říkali, že je na nich špatně vidět do silnice nebo že auta jezdí rychle. Já osobně jsem nepředpokládal, že by se tam něco takového mohlo odehrávat, čili některé podněty byly velmi zajímavé.“
A tak městský úřad trochu přehodnotil priority a začal hledat nejvhodnější řešení, ale opět se ptal místních obyvatel. Třeba v Javorové ulici, kde – ač jde o klidnou zástavbu – jezdila auta až příliš rychle. „Měli jsme s lidmi několik schůzek. Navrhovali jsme jim různá řešení, jaké jsou naše možnosti i z pohledu dopravních předpisů a různých norem, co můžeme a nemůžeme, za jakých podmínek je to třeba udělat a na základě určité schody jsme tam instalovali určité zpomalovací prvky, které lokalitu zklidnily.“
Navíc šlo o efektivně vynaložené peníze, protože po úpravě nikdo neprotestoval. Jenže prvků pro zklidnění dopravy ve městech je hodně a ne všude našli hned napoprvé to nejlepší řešení. Jak jsme nedávno slyšeli v našem vysílání, zpomalovací semafory se nelíbí třeba policistům. „Obce nebo města zkoušejí, co jim bude nejvíc vyhovovat na řešení konkrétního problému. Takové vyhodnocení trvá několik let, než se zjistí, jestli je to opravdu ta správná cesta,“ vysvětluje Petr Šmíd z Nadace Partnerství, která vlastně jako jediná v republice alespoň trochu tuší, jak to se zklidňováním dopravy u nás vypadá.
V tomto směru neexistuje centrální databáze, ale v rámci soutěže Cesty městy se už přes 350 obcí pochlubilo svým projektem ke zklidnění dopravy. A podle Šmída se za těch 13 let situace dost změnila.
„V prvních ročnících bylo velmi typické, že obce přihlašovaly jednotlivá opatření – osvětlený přechod nebo ostrůvek. Zatímco dneska se daleko častěji setkáváme s celými liniovými řešeními – komunikace, kilometr. Jsou tam i ostrůvky, zvýšené plochy vozovky i rozšířené chodníkové plochy, osvětlené přechody. Prostě to je komplexní řešení.“
Na kterém by se měli podílet místní obyvatelé i odborníci, ať už jde o dopravní policisty či inženýry. Rozhodujícím kritériem je samozřejmě zvýšení bezpečnosti chodců, ale jak vysvětluje David Nováček ze silničního správního úřadu pražského magistrátu, vedle počtu chodců a aut jsou tady i další faktory. „Jsou tam vlivy stavebně technické, rozhledové poměry, sklonové poměry, šířka uliční čáry, jestli lze vůbec někam s danou ulicí jít. Prostě jenom na počtu aut to nestojí.“
Navíc ne všechna na první pohled logická řešení jsou realizovatelná. „Dnes jsou poduliční sítě velkým problémem. Všichni správci sítí si hlídají takzvaná ochranná pásma a někdy třeba umístit stožár se semaforem nemusí být vůbec jednoduché, respektive třeba úplně nemožné.“
Ale právě tady může být dobrou inspirací výše zmíněný projekt Cesty městy. Na jehož internetových stránkách je databáze jednotlivých řešení uplynulých let, včetně kontaktů, takže je možné využít zkušenosti jiných. „V této databázi je jednak základní popis, jaký tam byl problém toho, co se udělalo, jsou tam kontakty, fotografie, někdy tam bývá i projektová dokumentace nebo nějaké nákresy.“
Využila toho například olomoucká obec Grygov, která nové přechody pro chodce a parkovací plochy ve svých ulicích v podstatě „opsala“ od nedalekých Těšetic.
