Jejich cestu sledoval celý svět. Východní Němci mohli konečně na Západ
V září 1989 otevřelo Maďarsko železnou oponu a tisíce občanů Německé demokratické republiky, kteří se o to do té doby pokoušeli nelegálně, mohli volně emigrovat přes Rakousko na Západ. Předznamenalo to pád Berlínské zdi i komunismu v Evropě.
Východní Němci čekali v Maďarsku na příležitost překročit hranice do Rakouska. Západoněmečtí a maďarští politici jim ji vyjednali.
„Maďarská vláda se jednostranně rozhodla dočasně pozastavit platnost příslušných bodů mezivládní dohody mezi Maďarskem a NDR a umožnila občanům, kteří se ilegálně zdržují v Maďarsku, vycestovat do zemí, které jsou ochotny je přijmout,“ vysílal 11. září 1989 Československý rozhlas.
Úprk východoněmeckých občanů sledoval jeho budapešťský zpravodaj: „Přijížděla a odjížděla auta označena západoněmeckými poznávacími značkami, železnice přichystaly devět vlaků z Budapešti přímo do NSR. Jiní jedou po své ose. První bývalý občan NDR se objevil na hranici v Pasově o třetí hodině a páté minutě, vzdálenost 400 kilometrů překonal za dvě a půl hodiny. Ne v trabantě, ale ve sportovním kupé japonské značky Toyota.“
Socialistický tábor přestal existovat, hodnotí dnes Maďar žijící v Praze
Jen v prvních dvou dnech odešlo asi 14 tisíc východních Němců. Jejich cestu z komunistické NDR přes Československo, Maďarsko a Rakousko do západního Německa sledoval celý svět. Samotná NDR samozřejmě velmi nelibě.
„Všechny deníky v NDR upozorňují na fakt, že Maďarsko porušilo mezinárodní dohodu. V roce 1969 se zavázalo, že bez souhlasu NDR neumožní jejím občanům vycestovat do západních zemí,“ informoval Československý rozhlas.
„Ostatní země bloku pomáhaly těm zemím, které měly problémy. Bylo jasné, že se Maďarsko snaží o vlastní zahraniční politiku. A nebylo ochotné respektovat závazky, které by mu bránily,“ komentuje historik Oldřich Tůma z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR.
„Otevření hranic bylo bouchnutí ve střední Evropě. Byl jsem na to hrdý, protože šlo o velký moment. Socialistický tábor přestal existovat a to byl velký skok,“ říká Maďar Béla Szaló, který od konce 60. let žije v Praze.