Seriál Tom a Jerry je nově doprovázen varováním o scénách s rasovými předsudky

Každý rok se na světě vyrobí přes 1,2 miliardy chytrých telefonů. Většina z nich skončí zapomenutá v šuplíku, nebo ještě hůř – vyhozená, zhruba po dvou nebo třech letech. V Estonsku ale výzkumníci ukázali, že staré, ale stále funkční telefony můžou dál žít. Ne jako muzejní kousky nebo retro hračky – ale jako datová centra pro ekologické účely.

Tým vědců z univerzity v Tartu odstranil z telefonů baterie, připojil je k externímu napájení, spojil do čtveřice a umístil do 3D tištěných krytů. Vznikl tak prototyp, který výzkumníci potopili pod hladinu a nechali monitorovat mořské živočichy. Takový úkol obvykle vyžaduje potápěče, který dění pod vodou natáčí na video a poté na souši analyzuje. Nové zařízení ze starých telefonů proces automatizuje přímo pod hladinou.

Možnosti využití smartphonů vyšlých z módy ale sahají dál. Stejná zařízení by mohla viset třeba na zastávkách a v reálném čase počítat počet nastupujících lidí. Pomáhala by tak optimalizovat veřejnou dopravu, a to bez nákladného vybavení nebo nových serverů.

Úprava jednoho zařízení stojí pouhých osm euro. „Ukazuje se, že starší technologie nemusíme nutně nahrazovat – stačí je využít jinak. Udržitelnost není jen o ochraně budoucnosti. Je o tom, jak nově nahlížet na přítomnost,“ říká výzkumník Ulrich Norbisrath. Ve světě zahlceném elektroodpadem z primárních surovin může být právě takový přístup krokem k funkčnímu cirkulárnímu modelu.

Každý týden dorazí do ghanského hlavního města Akkry více než tisíc tun použitého oblečení z Evropy. Většina původně míří na trh Kantamanto – jeden z největších secondhand trhů světa. Jenže podle prodejců se kvalita zboží zhoršuje. Místo nositelných kousků přicházejí hadry, které se rozpadají už při rozbalení. Neprodejné věci tak končí jako odpad. Podle reportérů platformy Unearthed je jich čím dál víc.

Denně trh v Akkře vyprodukuje zhruba 100 tun textilního odpadu. Město ale zvládne sesbírat a ekologicky zpracovat jen třetinu. Zbytek končí na plážích, ve vodních tocích a čím dál častěji i v chráněných oblastech. Záběry z dronu zachycují skládku Akkaway, která vznikla asi před rokem na místě bývalých mokřadů – holá půda bez jakékoli vegetace je dnes pokrytá hromadami textilního odpadu.

Delta řeky Densu je přitom podle Ramsarské úmluvy místem mezinárodního významu. Hnízdí tu vzácní ptáci i mořské želvy. Rybáři z okolí mají obavy, co z vody vytáhnou – ryby se zamotávají do šatů, voda se navíc na rozdíl od dřívějších časů nedá pít. „Dřív to byla opravdová divočina. Dneska, když zaprší, tu je jen nepříjemný smrad a komáři,“ říká devatenáctiletý student Ibrahim Sadiq, který žije poblíž skládky.

Značky se brání. Primark i M&S tvrdí, že do Afriky své zboží neposílají a navíc mají recyklační programy. H&M nebo Zara zase otevřeně podporují zavedení rozšířené odpovědnosti výrobců – například zákonné povinnosti řešit ekologický dopad oblečení po skončení jeho životnosti. Jenže systém v praxi zatím nefunguje. Mokřady, které kdysi čistily vodu a dávaly obživu místním komunitám, se tak mění v náhrobky západního stylu života.

Na univerzitě Olabisi Onabanjo v jihozápadní Nigérii probíhala během nedávných zkoušek fyzická kontrola toho, co mají studentky pod oblečením. Zaměstnankyně školy dívky u vstupu osahávaly, aby se ujistily, že všechny dodržují interní nařízení – bez podprsenky není možné ke zkoušce přistoupit. Záběry z fronty před zkušební místností se rychle rozšířily po sociálních sítích a spustily debatu o sexismu, ponižování a narušení tělesné integrity.

Podle prezidenta studentské unie Muizze Olatunjiho má školní kodex oblékání zajistit vhodné studijní prostředí bez rušivých vlivů. Olatunji ale zároveň připustil, že současný způsob kontroly oděvů je neudržitelný a jedná se proto o alternativách, které by byly pro všechny zúčastněné dostatečně důstojné.

Kritika studentů i veřejnosti míří nejen na samotné pravidlo, ale hlavně na způsob jeho vymáhání. „Neoprávněné dotyky jsou porušením práv a můžou vést k žalobám,“ uvedl Haruna Ayagi z nigerijské organizace Human Rights Network. Škola se k celé věci zatím oficiálně nevyjádřila.

Dress code univerzity zakazuje mimo jiné oblečení, které by mohlo vyvolat žádostivost u osob stejného nebo opačného pohlaví. Podobná nařízení nejsou v Nigérii ojedinělá, často se týkají i účesů, make-upu nebo obuvi. Podle mnohých studentek se ale školní pravidla zvrhla ve veřejné ponižování. „Cítím se trapně a bezmocně. Jen kvůli tomu, co (ne)mám na sobě,“ řekla pro BBC jedna z nich.

Společnost NMT Think Pink byla najímána obcemi, stavebními firmami a jednotlivci k likvidaci odpadu, zejména stavebního materiálu. Místo řádného zpracování však firma odkládala netříděný odpad na 19 místech napříč Švédskem, uvádí britský web The Guardian. Ve středním Švédsku byla v letech 2015 až 2020 údajně odpovědná za uložení nebo zakopání přibližně 200 000 tun odpadu. V důsledku toho došlo k úniku nebezpečných látek, jako jsou PCB (polychlorované bifenyly užívané například v chladících systémech), olovo, rtuť a arsen, do ovzduší, půdy a vody, což představuje vážné riziko pro veřejné zdraví a životní prostředí.

Vancor, která se kdysi označila za „královnu odpadků“, byla uznána vinnou z 19 závažných ekologických trestných činů, její bývalý manžel Thomas Nilsson dostal trest 3,5 roku vězení za 12 podobných deliktů. Soudní proces, který trval více než 80 dnů výslechů a výpovědí 150 svědků, vedl k odsouzení 10 z 11 obžalovaných. Pět z nich dostalo tresty od dvou do šesti let vězení, ostatní obdrželi kratší tresty odnětí svobody nebo podmíněné tresty za činy proti životnímu prostředí. Obžalovaní rovněž musí zaplatit odškodné ve výši více než 550 milionů korun.

Podnikatelka již dříve švédským médiím sdělila, že její společnost jednala v souladu se zákonem, píše web BBC. Podle prokurátorů ovšem společnost NMT Think Pink, která zkrachovala v roce 2020, kdy byla Vancor zatčena, neměla v úmyslu nakládat s odpady v souladu s právními předpisy v oblasti životního prostředí. Jan Tibbling, obhájce Vancor, řekl švédské televizi SVT, že se jeho klientka proti rozsudku odvolá. Švédská média označují tento případ za největší ekologický skandál v novodobé historii země. Případ švédské „královny odpadu“ je důkazem, že ekologické zločiny mají reálné důsledky a že ochrana přírody je společnou odpovědností.

Na sociálních sítích, zejména na TikToku, se už v minulém roce rozhořela debata mezi generací Z a mileniály ohledně stylu nošení ponožek. Zatímco mileniálové preferují nízké ponožky, které zůstávají skryté v botách, gen Z se přiklání k vyšším ponožkám, které jsou viditelné a často barevné či s potiskem. Tento rozdíl ve stylu nošení ponožek se stal symbolem širšího generačního rozdílu v módních trendech.

Podle údajů značky Hanes z roku 2024 se prodeje ponožek, které sahají nad kotník, od roku 2021 zvýšily o 5,9 %, zatímco prodeje nízkých ponožek klesly o 3,8 %. Podobný trend zaznamenaly i další značky, jako Aritzia a Bombas, které hlásí pokles prodeje nízkých ponožek a nárůst prodeje vyšších modelů, píše Vogue. Tento posun v preferencích naznačuje, že generace Z upřednostňuje styl, který je více viditelný a výrazný.

Obě generace také mají své koně, kteří tyto tendence potvrzují. Zatímco gen Z reprezentuje kupříkladu americká zpěvačka Billie Eilish, která na svých koncertech vystupuje ve volném oblečení a její outfity doplňují výrazné boty s crew ponožkami, mileniály zastupuje třeba americká herečka Jennifer Lawrence, které módní magazín Vogue věnoval na svém webu aplaudující titulek: „Jennifer Lawrence odvážně vykročila v ponožkách pro mileniály“.

Na druhou stranu se ale dnešní zoomeři některými módními kousky postupně vrací k Y2K stylu, kterému kromě vyšších ponožek dominovaly mimo jiné tříčtvrteční kalhoty, mikiny či trička odhalující břicho nebo výrazné tenisky na vyšší platformě.

To, co by mohlo být jen mírným generačním rozdílem v módních preferencích, se však na sociálních sítích zveličuje do podoby teatrální války, v níž si mezi sebou zástupci obou generací vyměňují jízlivé posměšky, upozorňuje list The New York Times. Tento trend tak ukazuje, jak sociální sítě, zejména TikTok, ovlivňují módu. Platformy umožňují rychlé šíření nových trendů a poskytují prostor pro vyjádření individuálních stylů. Nejenže to přispívá k rychlým změnám v módních preferencích, ale prohlubuje to i nové generační rozdíly.

Žalobu farmář podal skrze konzervativní právní institut Wisconsin Institute for Law & Liberty (WILL), který tvrdí, že tyto programy porušují ústavní právo na rovné zacházení, píše agentura AP. Farmář Adam Faust, který v roce 2021 úspěšně zažaloval Bidenovu administrativu za rasovou diskriminaci v rámci programu USDA pro odpouštění farmářských půjček, nyní upozorňuje na pokračující nerovnost. Tvrdí, že ve srovnání s menšinovými farmáři, včetně žen, bílé farmáře znevýhodňují vyšší administrativní poplatky nebo omezené dotace na environmentální projekty.

Stejně tak prostřednictvím konzervativní právnické firmy poukazuje na skutečnost, že se cítí být poškozen vzhledem k programu amerického ministerstva zemědělství, který garantuje 90 % hodnoty půjček bílým farmářům, ale 95 % ženám a rasovým menšinám. „Ministerstvo zemědělství by mělo dodržet prezidentův slib daný americkému lidu, že ukončí rasovou diskriminaci ve federální vládě,“ uvedl Faust v písemném prohlášení.

Trump od svého nástupu do funkce usilovně pracuje na zastavení vládních iniciativ zaměřených na DEI, aby dodržel svůj předvolební závazek a prosadil výraznou změnu kultury v USA – od podpory rozmanitosti směrem k důrazu na konkrétní výsledky.

I přes změny v administrativě a zrušení některých projektů ale podle WILL stále zůstávají v nabídce ministerstva takové programy, které údajně diskriminují bílé muže, což je v rozporu s ústavním principem rovného zacházení. Pokud USDA neukončí tyto programy do 60 dnů, WILL ve svém dopise upozornil, že podá federální žalobu proti Trumpově administrativě. Žaloba představila tři programy a postupy USDA, které podle ní bílé muže znevýhodňují. Prezident Národní asociace černošských farmářů John Boyd naopak kauzu odsoudil. „Ti, kdo jsou nyní poškozeni, jsou jednoznačně černošští farmáři,“ řekl.

Celý spor tak odráží hluboké napětí mezi snahami o podporu diverzity a požadavkem na rovné zacházení podle zákona a nadále polarizuje nejen zemědělskou komunitu, ale i širší veřejnost ve Spojených státech.

Do poloviny století by mělo jen ve Velké Británii žít až o 8 milionů lidí víc. Pokud se tak podle serveru Independent nezmění návyky současné společnosti, tak bude zemi chybět až 5 miliard litrů vody denně, varuje úřad. Vzroste totiž množství spotřebované vody kvůli tomu, že víc lidí bude prát, mýt nádobí, ale i využívat velká datová úložiště, která potřebují k chlazení velké množství vody.

Datová úložiště, jejichž význam s rostoucí důležitostí umělé inteligence poroste, denně odhadem spotřebují 360 tisíc litrů vody. Vyplývá to z informací serveru Data Centre Review, který spotřebu sleduje.

Aby lidé datovým centrům ulevili, a šetřili tak vodu, mohou podle ochránců životního prostředí například mazat starou elektronickou komunikaci, která zabírá v úložištích místo. Centra by měla podle britské energetické společnosti do roku 2030 spotřebovat až 6 procent veškeré spotřebované energie.

Kromě toho ale ochránci životního prostředí vyzývají například k zastavení kohoutku s vodou při čištění zubů, zapínání pouze plné myčky a pračky a sběru dešťové vody, píše Independent.

„Zaměstnanci se rozhodli zůstat pospolu, dokud nedorazí vedení,“ oznámila zástupkyně odborářské organizace CGT-Culture Sarah Sefian. „Hlavními problémy, které musíme vyzdvihnout, jsou přeplněnost muzea a nedostatek personálu,“ dodala.

Pracovníci zřejmě nejslavnějšího muzea na světě si stěžují na příliš velké množství návštěvníků, nedostatek odpočinkových míst nebo toalet, informuje přední francouzský deník Le Monde.

Zavřené brány překvapily tisíce zájemců o vstup do muzea, kteří už čekali před vchodem. Kolem slavné pyramidy se tak táhla dlouhá fronta lidí, která sahala až do nákupní galerie pod pyramidou, kde je vstup dovnitř. Někteří lidé, kteří chtěli vidět slavná díla vystavená uvnitř, to vzdali a odešli.

„Mona Lisa právě uvnitř naříká,“ řekl americké agentuře AP jeden z překvapených turistů ze Spojených států, který se těšil, že uvidí slavný Da Vinciho obraz. „Asi i ona potřebuje volno,“ dodal s úsměvem.

Podle AP je Louvre symbolem přebujelého turismu, s kterým se potýkají města po celém světě od Benátek po Barcelonu. Galerii ročně navštíví asi 8.7 milionu lidí – to je víc než dvojnásobek toho, na co je galerie navržená.

Prezident Emmanuel Macron už dřív představil rozsáhlý plán vládních investic do desetileté renovace nejnavštěvovanějšího muzea na světě, které je podle svého vedení v žalostném stavu. Při rekonstrukci se počítá s tím, že malba Mona Lisy bude viset ve zvláštní místnosti tak, aby návštěvníci mohli navštívit pouze ji.

Plasencia je podle serveru ABC News jedním z pěti lidí, kteří jsou stíhaní v souvislosti s úmrtím slavného herce. Lékař, který provozoval kliniku akutní péče v Malibu, by měl v srpnu stanout před soudem. Hrozí mu až 40 let za mřížemi.

Muž přiznal vinu poté, co se jiný lékař, Mark Chavez, přiznal k distribuci ketaminu v říjnu 2024. Chavez by měl jít podle ABC News do vězení v září. Plasencia řekl, že Perrymu a jeho asistentovi Kennethovi Iwamasovi předal 20 lahviček s ketaminem, ketaminové pastilky a injekční stříkačky. Iwamasa by měl do vězení nastoupit v listopadu.

Dalšími obviněnými jsou Eric Fleming a Jasveen Sangha, kteří herci ketamin prodali. Sangha byla dokonce známá jako „Ketaminová královna“.

Perryho našli mrtvého v jeho domě v Los Angeles v říjnu 2023, bylo mu 54 let. V prosinci pak přišla zpráva, že jeho úmrtí souviselo s požitím ketaminu, který se používá jako anestetikum a v poslední době stále častěji také na potlačení duševních problémů. Perry podle zjištění vyšetřovatelů podstupoval terapii ketaminem kvůli depresím, pitva ale v jeho krvi odhalila hladinu látky, která zhruba odpovídala jejímu použití k uvedení pacienta do narkózy.

Perry si získal srdce diváků po celém světě jako představitel sarkastického a zároveň nejistého Chandlera Binga, kterého v deseti sériích Přátel ztvárnil ve všech více než 230 epizodách.