Za jízdu po dálnicích platíme teprve dvacet let. Proč se zavedly dálniční známky?
Zelená vlna poprvé vysílala před 40 lety. Z pohledu dnešního motoristy to byla svobodná doba. Po cestách jezdilo méně aut i vystresovaných řidičů, pravidla byla jednodušší, rychlost prakticky neomezená a neplatily se žádné poplatky. Ani za parkování, natož pak za dálnice.
Díky otevření hranic po revoluci byly naše silnice stále plnější a začaly se ozývat hlasy, že na tu dobu kvalitní dálniční propojení Praha - Brno je potřeba zpeněžit. A tak byly v roce 1995 zavedeny dálniční známky. Původně pro všech zhruba 550 kilometrů dálnic a silnic pro motorová vozidla, ale nakonec se musely dělat výjimky, jak vysvětloval tehdejší ministr dopravy Jan Stráský.
„Poněvadž by to byla tvrdost proti některým úsekům, dodatečným rozhodnutím se teď označují některé krátké úseky, které nenavazují na další komunikace podobného typu a některé úseky uvnitř obcí, zvláštní dodatkovou tabulí „bez placení“,“ popisuje Jan Stráský.
Vysoká pokuta
Pro osobní auto stál dálniční kupón 400 korun na rok a pokuta za jízdu po dálnici bez něj byla neuvěřitelně vysoká. 5000 korun, přičemž průměrná mzda byla jen o dva tisíce vyšší. Ale podle Stráského si řidič mohl vybrat, kudy pojede. „Máme tak hustou silniční síť, že pokud se bude chtít vyhnout, najde si určitě jiné silniční spojení. Třeba i z Prahy do Mladé Boleslavi byť nevede paralelní komunikace, vede celá řada silnic, které lze použít,“ říká Stráský.
To by dnes už asi nikdo nezkoušel. První zdražení známek přišlo už za tři roky a to na dvojnásobek. Vláda to tehdy zdůvodňovala povodněmi, které v roce 1997 poničily stovky kilometrů silnic. I díky rozšíření dálniční sítě se ceny ročních kupónů postupně dostaly až na současných 1500 korun, ale existují i krátkodobé známky. Jediná pozitivní zpráva přišla na konci roku 2007, kdy Státní fond dopravní infrastruktury podle tehdejšího náměstka Jaroslava Krautera vyslyšel nářky řidičů, že kupovat roční dálniční známku v období vánoc není zrovna ideální.
„Platnost bude 14 měsíců od prvního prosince a bude končit koncem ledna,“ upozorňuje Jaroslav Krauter. I když kupony jako cenina mají ochranné prvky, objevovalo se velké množství padělků především ročních kupónů pro kamiony za 14 tisíc korun. A i to byl jeden z důvodů, proč nákladní auta v roce 2007 přešla do mýtného systému, tedy na platbu za ujeté kilometry. Na tisícovce dálničních kilometrů se postavilo 180 obrovských mýtných bran, dopravci na poslední chvíli získali palubní jednotky a nejen komentátor Vladimír Kaláb měl obavy, jak to všechno dopadne.
„Zda to bude fungovat jako celek – přenos dat, jejich zpracování v řídícím centru, to ukážou až první měsíce provozu,“ říká Vladimír Kaláb. Kupodivu žádný velký problém nepřišel. Sazby, nastavené podle počtu náprav a emisí, se od té doby různě upravovaly, mýto se rozšířilo i na nízkotonážní auta a vybrané cesty prvních tříd. A promítlo se samozřejmě i do cen zboží, vždyť na mýtu vybralo téměř 55 miliard korun. A je zajímavé, že hned v prvním roce firma Kapsch připravila hybridní systém, využívající satelit pro výběr mýta i na silnicích prvních tříd. Do dneška nefunguje. Stále není jasné, jestli se to vyplatí.
