Jak pomoci šikanovanému dítěti? Základem jsou poučení rodiče

Základním problémem je, že děti se často rodičům vůbec nesvěří – a to ani v případě, že jinak mají vztah velmi dobrý. „Pro oběť je hrozně bolestivé mluvit o svém týrání a ponižování. Hrozí jí, že ztratí poslední zbytky sebeúcty. Má strach z pomsty a její sebezáchovné síly jsou paralyzovány,“ popisuje Michal Kolář.

Když už se dítě svěří, je potřeba začít rychle jednat. „Musíme brát vážně a co nejvíce ho podpořit. Být prostě s ním,“ zdůrazňuje Kolář nutnost bezpodmínečné psychické podpory. A doporučuje knihu Nová cesta k léčbě šikany, která poskytuje rodičům základní orientaci v této problematice – a může pomoci i k tomu, aby rodiče šikanu svého dítěte dokázali rozpoznat.

Dalším krokem je zjistit, co, kdy a kde se stalo, a zajít do školy – ideálně ve dvou (oba rodiče nebo rodič s doprovodem). O tom, co se stalo, se musí dozvědět třídní učitel, ředitel a případně metodik školní prevence či výchovný poradce. „Zároveň je nutné zjistit, zda je škola schopna odborně pomoci,“ radí expert. Otázky, které byste měli ve škole položit, jsou uvedeny v rámečku.

Škola se může projevit v zásadě třemi způsoby. „Škola umí řešit šikanu a chce ji řešit; takových škol je bohužel stále málo. Nebo škola má zájem pomoci, ale neumí to. V takovém případě je potřeba vyhledat odborníka, který by s učitelem spolupracoval a vedl ho. Nejhorší je, když škola šikanu řešit neumí, nechce a popírá ji,“ popisuje Kolář.

Ani když učitel dělá „mrtvého brouka“, není ještě vše ztraceno. „Je namístě obrátit se na ředitele a zjistit, zda má škola někoho, kdo umí řešit šikanu – metodika školní prevence, psychologa. Jestliže tato druhá instance také selže, je to hodně špatné. Ještě je možné se obrátit na odborníka – specialistu v pedagogicko-psychologické poradně, středisku výchovné péče nebo v občanském sdružení Společenství proti šikaně,“ doporučuje expert.

Další možností je obrátit se na Českou školní inspekci a požadovat odbornou pomoc, případně jít právní cestou a stěžovat si na školu, že nezabezpečuje základní práva dítěte. „Útěkovým řešením“, které je ovšem někdy pro dítě nejméně bolestivé, je pak přeřazení na jinou školu.