Pardubické muzeum má nového šéfa. Do práce jezdí na skateboardu

„Existuje Východočeské muzeum v Pardubicích, existuje Východočeská galerie v Pardubicích. Jsou to dvě značky s velkým renomé. Zároveň tady máme nádhernou národní kulturní památku, která patří mezi padesát nejskvostnějších národních kulturních památek České republiky. S tím souvisí jakýsi marketingový přístup. Už před dvěma lety jsme vytvořili logo a značku Zámek Pardubice. Nějakým způsobem se využívá, ale tuto část bych chtěl více profesionalizovat. Zároveň do té marketingové značky dát i ten obsah.“

Současná propagace podle Libánka není špatná. „Komunikace do běžných kanálů v podobě médií funguje. O zámku a muzeu určitě slyšet je. Rád bych založil jakési muzejní noviny po vzoru Vysokého Mýta, kde by se psaly drobné články o aktuálním dění v muzeu nebo o objevech. Zároveň by tam byl program.“

Tomáš Libánek uspěl ve výběrovém řízení na ředitele. Během něj komise zkoumá koncepci rozvoje. „Myslím si, že v tomto jsem měl velkou výhodu. Chod zámku jsem znal opravdu zevrubně. Navazuji na to, co jsem dělal dřív. Působil jsem na Pardubickém kraji. O spoustě věcí jsem uvažoval společně s někdejší ředitelkou Jitkou Rychlíkovou. Jsou to reálné věci, ne ukázka toho, co dokážu vymyslet.“

Ředitel Východočeského muzea v Pardubicích zároveň sleduje, jak pracují jiná podobná zařízení. „Dívám se třeba po blízkém okolí po různých drobných nápadech. Ale musíme se srovnávat s institucí obdobně velkou. Máme na starosti zámek, je tam zhruba 70 lidí. S Jitkou Rychlíkovou jsme se dívali taky po zahraničí, po institucích, které sídlí v historických objektech. Když bych třeba srovnal Salzburg, tak si myslím, že máme ve spoustě věcí navrch.“

Co je v plánu nejdřív?

Všichni v muzeu momentálně pracují na dokončení velkých expozic, třeba o historii města Pardubic. „Na tyto věci je potřeba se soustředit, aby byly dokončené s velkou pompézností a s tou slávou, kterou si zaslouží. Chci se zaměřit taky na rozvoj exteriérů. S tím úzce souvisí nedávno otevřená Galerie Parkán.“

Přístup podřízených se Libánkovi líbí. „Jsem tím velmi nadšený. Je úžasné, jak se do úkolů zapojili. Materiály a podklady, které mi odevzdali, jsou na vysoké úrovni. Většinou v práci postupuju tak, že si všechno hodím na papír a snažím se to dovést do konce. Vím, že u spousty věcí budu muset nějakým způsobem ustoupit. Během měsíce zatím k ničemu takovému nedošlo. Obecné představy se mi naplňovat daří.“