Novináři vládnou politice
Málokdo je v této zemi mocný jako novináři - a politici už vůbec ne. Téměř jednoznačně vyplývá takové tvrzení z výzkumu mezinárodní společnosti Media Tenor, která zjišťovala, jak zprávy tuzemských médií ovlivnily veřejné mínění od dubna do června letošního roku. Překvapí už prostý přehled výsledků:
ČSSD na tom byla v dubnu špatně. Především média donutila odstoupit jejího premiéra Stanislava Grosse a nepřátelská kampaň, jak by řekli sami sociální demokraté, srazila popularitu strany k deseti procentům. Slovy výzkumu: zprávy deníků v dubnu prezentovaly nejsilnější vládní stranu v osmapadesáti procentech negativně a přinesly jen devět procent příznivých informací. Zbylá třetina zpráv vyzněla podle Media Tenoru neutrálně.
V květnu na tom nebyla sociální demokracie o mnoho lépe a nového premiéra Jiřího Paroubka novináři sledovali s podezřením - negativně se o straně psalo ještě ve 43 procentech a pozitivních bylo jen 22 procent, tedy dvakrát méně. Straně však v důsledku mírnější kritiky začala procenta preferencí mírně přibývat.
Postoj médií se však dokonale změnil v červnu: 42 procent zpráv o sociální demokracii bylo kladných a jen patnáct záporných. Důsledek byl překvapivě dobře vidět. Hodnocení novinářů se na veřejném mínění odrazí zpravidla se čtrnáctidenním, či měsíčním zpožděním. V červenci se tedy se popularita ČSSD u občanů dostala přes dvacet procent, obliba Paroubka ke dvěma třetinám dotázaných - pokud použijeme údaje společnosti STEM.
Souvisel s tím mírný pokles obliby občanských demokratů a komunistů. Dříve než u občanů se však kritický pohled projevil u novinářů, kteří například ODS hodnotili v dubnu pozitivně téměř v polovině výpovědí, v červnu už v pouhé šestině.
"Vytýká se mi, že nic nedělám, přitom v médiích vystupuji několikrát denně," posteskl si koncem července nejvyšší občanský demokrat Mirek Topolánek. Zcela oprávněně, proud mediálních zpráv je řekou, kterou nedokáže jednoduše zastavit ani nejmocnější politik.
Výzkum Media Tenoru vysvětluje poměry na veřejné scéně do konce července. Všichni víme, co se stalo pak. Novináři se poměrně jednoznačně postavili proti policejnímu zásahu na festivalu CzechTek 2005. Veřejnost jejich postoj následovala a výzkumná agentura Factum Invenio raději nezveřejnila svůj srpnový průzkum preferencí. Postoje veřejnosti se prý pod vlivem emocí příliš vychýlily, zveřejnit data by tedy bylo zavádějící, protože příští měsíc se nejspíš vrátí k normálu. Mezi řádky lze číst, Paroubek ztratil tolik na oblibě, že to raději nebudeme zveřejňovat.
Příběh médií a politiků dává v letošním roce velice zvláštní obraz. Kdyby člověk chtěl být kritický ke svému řemeslu, tak by mohl být kritický hodně.
Novináři si ověřili své síly při vítězství nad Grossem. Pak chtěli nade vší pochybnost dokázat, že pád premiéra je výlučně jejich dílem a ani v nejmenším zásluhou opozice. Nechali tedy Paroubka dominovat nad Topolánkem. A pak už jen pro radost ze hry nechali padnout také Paroubka. Dá se to brát jako elegantní signál, kdo v Česku rozhodne jarní volby.
Takový výklad je možné napadnout, jako příliš velký zkrat. Stanislav Gross byl opravdu kontroverzní osobou a především jeho obrana během bytové aféry byla nedůstojná premiéra. Kritika tedy byla správná. Paroubek opravdu zasloužil uznání za svůj energický nástup a snahu prosadit důležité reformy. Jeho výzva k policistům, aby na CzechTeku zasáhli tvrdě naopak byla - bez nejmenších pochyb - neodpustitelnou chybou. Novináři tedy plnili svou úlohu informovat a hodnotit do velké míry objektivně.
Člověk by se takto rád uklidňoval, zvlášť když je novinář. Ale právě proto také ví, že pravda leží přece jenom jinde. Novináři si rádi namlouvají, jakou moc mají a rádi si to také sami před sebou dokazují. Útoky na Grosse mířily do jeho soukromí a nikdo se dosud vážně nezabýval otázkou, kde leží hranice, za kterou by se tisk už neměl pouštět. Zatím platí, že pro dobrou věc - odstřelení premiéra - je povoleno všechno.
Druhou povážlivou skutečností je diletantismus médií. Projevil se už při oslavování Paroubkova nástupu. Nový premiér se hned počátkem června dopustil vážné chyby, když slíbil zvýšení platu zdravotníkům, aniž na to měl peníze. Výsledkem je operace, že stát zdravotnímu systému zaplatí šest miliard korun s tím, že dluhy budou příští rok v červnu přinejmenším stejně velké, jako jsou letos. Šlo o relativně složitou záležitost, tak jí novináři odložili a věnovali se chvalozpěvům.
Pochybovat by se dalo o spravedlnosti nových sociálních dávek, které chce premiér zavést spolu s reformou bydlení. Je to vážná námitka, nespravedlivý sociální systém. Ale i to novináři přehlédli.
Zpravodajství o CzechTeku pak bylo dokonalým obrazem kvality médií. Bylo povrchní, o to víc emotivní a tendenční - ať už jedním, čí druhým směrem.
Je zkrátka jednodušší klouzat po událostech s předem připraveným názorem, než s vědomím všech souvislostí správně pojmenovat probíhající události.
Pocit, že rozhoduji o mocenských poměrech v zemi, přitom spíše zakrývá vlastní selhání. Vinou své neschopnosti škodím úrovni veřejné debaty a vůbec demokracie, mohli by si dnes říci novináři.
Je tomu skutečně tak, veřejná scéna je připravena pro populisty, kteří budou umět médií zneužít ke svým cílům. Tak lze pojmenovat zásadní riziko počínající volební sezóny.
