Rozhovor s předsedkyní Svazu vyhnanců Erikou Steinbachovou

50 let od svého vzniku dnes slaví německý Svaz vyhnanců; organizace sdružující poválečné vysídlence ze střední a východní Evropy. Její požadavky a iniciativy jsou dlouhodobě trnem v oku hlavně v sousedním Polsku. Velkou pozornost teď vzbuzuje projekt Centra proti vyhánění, který má být tzv. "viditelnou připomínkou" poválečného odsunu Němců.

Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Erika Steinbachová

Erika Steinbachová | Foto: Bundestag.de

Jeho hlavní iniciátorkou je předsedkyně Svazu vyhnanců a šéfka Nadace Centra proti vyhánění Erika Steinbachová. Její názory nám teď zprostředkuje berlínský zpravodaj Českého rozhlasu Jiří Hošek.

V Německu patří sotva k průměrně známým politikům. V Polsku je jí ale přikládána pozornost, jako by po kancléřce Merkelové byla druhou nejvýznamnější ženou Německa. Dcera poddůstojníka nacistické Luftwaffe a rodačka z Rahmelu (polsky Rumia) nedaleko Gdaňsku, zažila se svojí rodinou na vlastní kůži úprk před Rudou armádou. Do svého rodiště od roku 1945 překvapivě ještě nikdy nezavítala.

"Pocit domova se mi nikdy nepodařilo vypěstovat, protože jsme prošli tolika různými místy. Pro mě byl domov tam, kde byla moje matka. To jsem uvědomila teprve tehdy, když maminka zemřela - to jsem pocítila vytržení z domova. Před dvěma lety jsem ze svého rodiště dostala roztomilý dopis od jedné Polky, která si prý se mnou jako malá hrála. Proč jsem se do Rahmelu ještě nikdy nepodívala? Protože tam není nic, na co bych se mohla pamatovat. Nic mě tam netáhne. Je pravda, že jsem tam chtěla teď na podzim zajet a setkat se s paní, která mi napsala. Před polskými parlamentními volbami mi to ale nepřišlo jako dobrý nápad," říká křesťansko-demokratická politička, která je v Polsku bez přehánění "persona non grata."

Jedním z řady kontroverzních názorů Eriky Steinbachové je přesvědčení, že poválečný odsun Němců ze střední a východní Evropy nebyl nevyhnutelný. Podle šéfky Svazu vyhnanců bylo možné, aby příslušníci znesvářených národů a národností žili i nadále spolu.

Přehrát

00:00 / 00:00

J. Hošek: Rozhovor s E. Steinbachovou

"Třeba Belgii připadla po první světové válce díky posunům hranic nezanedbatelná část německé populace. Dnes je tam němčina stále jedním z oficiálních jazyků. Taky Polsko na tom bylo po první světové válce podobně. Se svými německými spoluobčany ale nezacházelo zrovna vlídně a tak se milión Němců odstěhoval. Mně z toho vyplývá, že spolu lidé mohou žít, pokud chtějí. I po takových konfliktech, jako byla druhá světová válka. Musíme přece hledat nový začátek."

Novou rozbuškou v německo-polských vztazích se podle všeho stane projekt Centra proti vyhánění. Zřídit v Berlíně tuto viditelnou připomínku poválečného odsunu Němců, se vláda kancléřky Merkelové dokonce zavázala v koaličním prohlášení. Realizace ale poněkud vázne. Nejasný zůstává název instituce, místo, kde bude umístěna i její status. Erika Steinbachová je ale přesvědčená o tom, že centrum vznikne ještě v tomto volebním období, tedy do roku 2009.

"Je pozoruhodné, že vláda chce náš projekt realizovat jakožto státní instituci. Sama kancléřka mi přislíbila, že se na vzniku centra bude podílet jak Svaz vyhnanců, tak naše nadace," tvrdí Steinbachová. Podle ní mají Polsko i další země plné právo účast na kontroverzním projektu odmítnout. "Pak by si ale neměly stěžovat, když se jim něco nebude zamlouvat," dodává poslankyně Spolkového sněmu.

Ta ale třeba odmítá podporovat majetkové požadavky soukromé Společnosti pro pruské nároky, která u Evropského soudu pro lidská práva Varšavu zažalovala. Žádá navrácení majetku nebo finanční kompenzaci několika německých rodin, které buď uprchly nebo byly z Polska vyhnány.

"Považuji postup Společnosti pro pruské nároky i způsob vyjadřování za vysoce kontraproduktivní. Nepřipadá mi taky správné omezovat lidské osudy poznamenané vyhnáním a porušování lidských práv, čistě na materiální požadavky. I proto se vedení Svazu vyhnanců od této organizace zřetelně distancovalo. Na druhou stranu chápu, že v Polsku a jinde mají lidé obavy z nevyjasněných majetkových otázek."

Více než čtvrtina dnešních obyvatel Spolkové republiky má ve svém nejbližším příbuzenstvu někoho, kdo byl doma ve Východním Prusku, Slezsku nebo v Sudetech. Nejnověji se ke Svazu vyhnanců přihlásil třeba Harald Schmidt, jedna z nejpopulárnějších tváří německé televizní obrazovky. Steinbachová taky připomíná uprchlický osud Petera Grünberga, čerstvého nositele Nobelovy ceny za fyziku.

"Pochází ze sudetoněmecké rodiny, která byla doma v Plzni. V roce 1946 byl Peter Grünberg vyhnán z Československa v dobytčáku a rodina nakonec zakotvila u nás v Hesensku. Kdyby tehdy bývalo Československo Němce nevyhnalo, tak by teď měli držitele Nobelovy ceny Češi. To by taky nebylo špatné, ne?"

Milan Kopp, Jiří Hošek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme