Jiří Čunek a jeho sociální dávky
Minul týden a já se opět nevyhnu jménu lidoveckého předsedy Jiřího Čunka. Co to bude dnes, můžeme se zeptat jako ta úřednice, co jsem jí začátkem devadesátých let předkládal poněkolikáté jakousi žádost. Dnes zase okresní státní zastupitelství potvrdilo, že nebylo nic trestného na tom, že Čunek koncem devadesátých let pobíral sociální dávky, ač měl přitom na účtech milionové částky. Police nenašla důkazy, žádné příjmy nebyly prý zamlčeny. Sám Čunek ale zdroje svých miliónů zatím vysvětlil jen svou drastickou spořivostí.
Svého času šlo o kauzu mediálně vděčnou, ostatně v jejím průběhu Čunek nakonec odešel z vlády, ač to zdůvodnil obnovením svého trestního stíhání z přijetí úplatku. Protože trestní stíhání bylo opět zastaveno, chce se do vlády opět vrátit, ač někteří její členové by na to nejraději zapomněli, což se v souvislosti s prezidentskou volbou a jejím spojování s církevním restitucemi už málem podařilo.
Čunkovy kauzy, ať už jde o pseudokauzy nebo kauzy ryze mediální, či o politický boj, což nelze nikdy vyloučit, jsou zamotané. Co ale o nich je možné říci s jistou určitostí, že se o nich bude stále znovu a znovu mluvit. I když bude Jiří Čunek opakovat, že se ničeho nedopustil a státní zastupitelství bude jeho spisy kamsi odkládat.
Nejhorší, co se může politikovi stát, když už se ho novináři na nic jiného neptají než na jeho soukromé poměry a pranic je už nezajímá nějaký politický program. Možná to Jiřímu Čunkovi tak vyhovuje, třeba zakrývá, že je jako politik málo čitelný.
Novináři jsou už takoví. I kdyby dnes svolal Čunek tiskovou konferenci k čemukoliv podstatnému, stejně se ho budou ptát na sociální dávky. Takovému efektu je možné čelit jen jedním - stáhnutím se, třebas dočasným, z místa hlavního mediálního terče, i když se to může zdát nespravedlivé. Ale co je v politice spravedlivé.
