Značně nejistá budoucnost Českých drah
České dráhy patří k nejvíc kritizovaným podnikům v České republice. Vlaky jezdí pozdě, jsou pomalé a špinavé. Přesto málokdo z tuzemských občanů nemá s železnicí spojeny příjemné vzpomínky, cestování přece patří k tomu nejvíc pozitivnímu, co se dá zažít. A tyto příjemné vzpomínky jsou tedy spojeny se společností České, dříve Československé dráhy.
Dnes jsou České dráhy ohroženy, možná nejvíc za dobu své existence. Mohou za to aktivity ministerstva dopravy, vedení samotných Českých drah a také poslanců bez rozdílu stranické příslušnosti.
Připomeňme, co se stalo jen během poslední poloviny roku. Ministr dopravy Aleš Řebíček ve spolupráci s ředitelem Českých drah Josefem Bazalou nejdříve vytvořili dceřinou společnost ČD Cargo. Ta převzala nákladní dopravu, která je zisková a dosud dotovala ztrátovou přepravu osobní. Bazala pak rezignoval na post ředitele Českých drah a postavil se do čela perspektivní dcery.
Ministr hovoří o tom, že nákladní dopravu spojí se stejnou slovenskou firmou. Pro ni pak bude hledat strategického partnera. V překladu to znamená, že se bude privatizovat.
O dalším, ještě významnějším kroku, který může zbytkové České dráhy definitivně potopit, bude sněmovna hlasovat velmi pravděpodobně v tomto týdnu, konkrétně ve středu.
Jde o návrh, který nečekaně předložil poslanec za ODS Oldřich Vojíř. Zdánlivě jde o nepříliš významnou technickou novelu zákona o Českých drahách.
České dráhy jsou dnes akciovou společnosti, která má na starosti řízení dopravy na železnici a zároveň společností, která obstarává většinu nákladní a osobní přepravy. Ovšem samotné koleje patří od roku 2003 jiné státní organizaci s názvem Správa železniční a dopravní cesty. Ta se stará, aby byly v pořádku a aby se do nich investovalo. Vojíř navrhuje na první pohled logický postup. Aby mohla na železnici dobře fungovat konkurence, je třeba ostatní přepravce s Českými drahami zrovnoprávnit.
Není to složité: Správa železniční a dopravní cesty by měla od Českých drah převzít také řízení provozu. Za tím účelem dostane k dispozici komunikační zařízení, některé budovy a pozemky.
České dráhy spolu s dalšími přepravci si pak budou navzájem konkurovat v soutěži o provozování nákladní i osobní přepravy. Plán má ovšem jednu chybu. Českým drahám zůstane většina majetku. Nepůjde jen o lokomotivy a vagóny, ale také o další pozemky a především o nádražní budovy. Budovy jsou ve značně zanedbaném stavu a budou vyžadovat vysoké částky na opravy.
České dráhy jsou zároveň podle Vojířovy novely povinny umožnit přístup na nádraží konkurenčním společnostem a pronajmout jim prostory za přijatelnou cenu. Znamená to, že státní podnik bude mít proti soukromníkům značnou nevýhodu. Bude zatížen povinností udržovat chátrající budovy. V soutěži musí nutně podlehnout. Zákonem se tedy přinejmenším sníží tržní cena podniku.
Pozoruhodné přitom je, že s plánem Oldřicha Vojíře zatím souhlasí všechny poslanecké kluby.
Vojířova novela ovšem obsahuje pozměňovací návrh, který sněmovně přečetl jeho stranický kolega Karel Sehoř. Zdánlivě napravuje Vojířovu chybu, když doporučuje, aby České dráhy převedly Správě železniční a dopravní cesty veškerý majetek kromě lokomotiv a vagónů. Pak se zbaví zátěže chátrajících budov.
Ovšem i tady nehraje jeden detail. České dráhy si průběžně půjčují na nové vagóny a za úvěry ručí svými pozemky. Pokud poslanci odhlasují Sehořovu novelu, nebudou mít dráhy čím ručit a budou stát před krachem.
Z pohledu soukromých dopravních společností by to byla ještě lepší situace, než předtím, protože pak by zůstaly na trhu železniční dopravy bez státní konkurence a mohly by diktovat ceny.
Stojí za to připomenout, že zájem nahradit České dráhy by zůstal omezen jen na tuzemské společnosti. Česká železniční síť totiž není spojena s Evropou společnými předpisy. Velké železniční společnosti z ciziny by možná mohly mít zájem připojit ke svému impériu malé české železnice. Ovšem zakládat zde novou společnost, která by se řídila podle speciálních předpisů, nemá ekonomický smysl.
Pokud celý proces takzvané transformace Českých drah řídí ze zákulisí tuzemské soukromé dopravní firmy, pak je třeba uznat, že to dělají šikovně, rychle a efektivně. Teď můžeme čekat, jestli poslanci svým hlasování předem očekávaný výsledek potvrdí.
Z pohledu občanů by to ale nebylo dobře. Soukromníci by logicky provozovali jen výnosné, tedy hlavní tratě. Regionální lokálky by se zřejmě rušily ve velkém. O tom, že se konkurencí soukromníků zlepší služby, se dá také pochybovat. Nakonec smlouvy na železnici se uzavírají na deset let a soukromníci budou mít logicky zájem šetřit. Na kom jiném, když ne na cestujících.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
