Chránila CIA Radovana Karadžiče?
V posledních dnech se znovu objevují spekulace o existenci tajné dohody mezi někdejším americkým diplomatem, působícím v dobách jugoslávských válek Richardem Holbrookem a Radovanem Karadžičem. Podle ní byla druhému jmenovanému přislíbena beztrestnost, pokud jde o haagský tribunál, když odstoupí ze všech funkcí a vzdá se politických aktivit. Bylo tomu skutečně tak?
Spekulace na toto téma se objevovaly už několik let. Britská BBC měla materiály spojené s touto kausou dlouho na svých webových stránkách. Této verzi nahrávala i skutečnost, že se v posledních měsících a letech při hovorech o vůdcích bosenských Srbů hovořilo téměř výhradně o generálovi Ratko Mladičovi.
Bělehradská rozhlasová stanice b-92 dnes dokonce přinesla informaci, že se Radovan Karadžič od roku 1996 těšil ochraně CIA, potažmo britských a francouzských tajných služeb. Tato téměř neuvěřitelná situace, pokud skutečně nejde o smyšlenku, skončila v roce 2000. Američané tehdy zjistili, že je Karadžič vodil za nos a nadále z úkrytu řídí činnost své Srbské demokratické strany. Rozhodoval prý o obsazovaní jednotlivých vysokých stranických a ministerských funkcích a dokonce řídil z různých úkrytů předvolební mítinky své strany.
Existenci dohody Richard Holbrooke, který jí měl s Karadžičem uzavřít opakovaně popírá. Důkazem toho je podle něj Karadžičovo vydání do Haagu a počátek jeho soudního procesu minulý týden. Měl to být jasný důkaz, že šlo o smyšlenku, ale jak se ukazuje možná jen následek toho, že úmluva přestala platit, poté co bosensko srbský předák porušil své závazky.
Někdejší ministr zahraničí bosenských Srbů Alexa Buha tvrdil včera v bělehradském rozhlase, že k podpisu dohody došlo v noci z 18. na 19. července roku 1996. Jednání mezi Holbrookem a Karadžičem podle Alexy Buhy probíhalo za přítomnosti srbského prezidenta Slobodana Miloševiče a tehdejšího jugoslávského ministra zahraničí Milana Milutinoviče. Někdejší prezident USA Bill Clinton a ministryně zahraničí Madelaine Albrightová si údajně nepřáli, aby se Srbská demokratická strana účastnila v prvních poválečných bosenských voleb. Nakonec přistoupili na kompromis a pověřili Richarda Holbrooka, aby nabídl Karadžičovi výše zmíněnou dohodu a jeho strana bude moci kandidovat.
Stanice b-92 přinesla i další zajímavé informace. Někdejší šéf srbské Státní bezpečnostní služby Goran Petrovič prohlásil pro srbsky psaný deník Vesti, který vychází ve Frankfurtu, že se o pobytu a nové identitě Radovana Karadžiče vědělo už od roku 2003.
"Karadžič byl vydán až teď díky spolupráci naší a cizích tajných služeb. V momentě, když to vyhovuje srbským i zahraničním zájmům. A ten nastal teď ne v roce 2003, i když už se dávno vědělo, že dlouhovlasý lékař s plnovousem žijící v novém Bělehradě jako Dragan Dabič je ve skutečnosti Radovan Karadžič. A který dnes tedy 4. srpna čeká ve vězení v Scheveningenu na další proces.
Proč připomínám dnešní datum? Je tomu totiž právě 13 let, co armády Chorvatska a ozbrojené síly bosenských Chorvatů zahájily útok na vzbouřené srbské obyvatelstvo v oblasti Banije Kordunu, Liky a severní Dalmácie. Operace známá jako Oluja - česky Bouře - vlastně nebyla skutečnou bitvou. Přes 200 000 Srbů před postupujícími jednotkami prchlo do Bosny a později do Srbska. S veliteli operace, generály Gotovinou, Markačem a Čermakem probíhají v Haagu řízení, které mají potvrdit jejich vinu, či nevinu na vyhánění osob srbské národnosti a také na osudu devatenácti stovek zabitých a pohřešovaných během Oluje.
A tak zatímco dnes v Chorvatsku slaví Den vítězství a ozbrojených sil, objevují se stále rozdílné informace o tom, kolik lidí bylo během Oluje vyhnáno, zabito, nebo se nakonec mohlo vrátit do Chorvatska. Zpět do původní vlasti se zatím rozhodlo navrátit přes 72 000 osob, většinou starší generace. Zbytek už svou budoucnost s Chorvatskem nespojuje. Existují ještě dva další důvody. Někteří lidé se návratu domů obávají, protože by mohli být zajati jako osoby podezřelé z válečných zločinů. A také proto, že ztratily vlastnická práva na své bývalé byty a domy.
V každém případě ani Srbsko ani Chorvatsko zatím nevytvořily úplný systém registrace civilistů, vyhnaných během války. A to politikům na obou stranách umožňuje manipulovat s postiženými osobami jako s nějakými bezcennými, nikým neověřenými čísly.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
