Zápisky z Orientu
Šel-li filosof a spisovatel Stanislav Komárek (nar. 1958) ve své předposlední knize (Zápisky z Okcidentu, 2008) směrem západním, v zájmu spravedlnosti vůči tradičnímu dělení a pro blaho vyváženého pohledu na okolní prostor se v knize Zápisky z Orientu následné vydal směrem východním. K Okcidentu se tak přidružuje i Orient, a vzniká takový malý knižní soubor (souborná redakce esejů s cestovatelskou tematikou), jehož základní tónina je vedena úsilím o postižení charakteru tohoto jedinečného světa.
Je to už věc známá a ověřená, že Stanislav Komárek není jen akademik, profesor přednášející nepochybně pozorným studentům dějiny biologie, filosofii vědy či biologickou estetiku - k jeho úhelným tématům patří sledování kulturních vztahů, spojek a sítí, nazíraných především dioptrií přírodovědy, ovšem v onom už připomínaném úzkém kontaktu se zákonitostmi společenskými. Komárkova vědecká práce i jeho esejistika je už dostatečně proslulá a ověřená. Jeho romanopisectví i bytí poetické jsou jako specifická ozdoba brány za libůstku tohoto ostražitého přírodovědce. Budeme-li však hledat nej-, potom možná nejznámější bude jeho činnost publicistická, stejně tak nejpřístupnější, nejsrozumitelnější nebo nejvtipnější. Nejvíce populární a nejsnáze pochopitelná. Možná ne to nejlepší, co z autorova pera vzešlo, co bylo nejpozorněji opečováváno, asi ne to, co autora nejvýrazněji charakterizuje, neboť je zřejmé, že "sloupkaření" je Stanislavu Komárkovi osobně zábavou, okrajem masivu odborné činnosti, rýhou, skrze níž je vhodné sdělovat nabyté poznatky a promyšlené závěry, ale vše ve formě mírně zlehčené, jako zábavné vyprávění, žertem upoutaná reflexe nezatížená knihovním prachem, zato provětrávaná dechem praxe, fyzické přítomnosti v blízkosti děje, osobního, ne snad angažmá, ale jistě účastenství v bezpečné vzdálenosti, neboť pisatel glosuje své okolí, procestovaný svět, navštívené kraje, exotické destinace: Malajci velmi dbají na společenské dekorum. - Běžní Japonci mluví anglicky jen špatně, pokud vůbec. - Číňan se rád pokochá neštěstím jiných, možná ještě raději než našinec. - Tibeťanům je zcela cizí něco jako "podnikatelský duch" a představa o tom, že by se měli obohacovat. - Vztah Indů ke zvířatům je zvláštní směsicí šetrné ohleduplnosti a lhostejné štítivosti.
Nyní tedy Orient a sběr statí věnovaných východnímu cestovatelství z let 1993-2008. To, co bylo dosud roztroušeno po knihách a v novinových tiskovinách (nejčastěji v Salonu Práva), zde nashromážděno ve 30 kouscích, poukazuje nejen ke Komárkově vášni pro tento poutnický směr (Tento svazek se týká prakticky jen Asie, mého světadílu nejoblíbenějšího.), ale nepochybně též kreslí charakteristiku, znakopis a povahopis světa, z něhož jsou v obecném povědomí většinou jen mlhavé fragmenty (čínská zeď, indická kráva nebo turecké hospodářství). Stanislav Komárek není "mýtoborec", zavedené představy ale zná, a protože "tam skutečně byl", obratně je komponuje do svého líčení a předkládá jejich skutečnou podobu i chuť. Ale není to jen nezávazné pochlubení se, jeho eseje Duše Orientu či Doba čínská prozrazují, že vědeckou část duše nenechává S. Komárek nikdy doma a ani na cestách jí nedovolí zahálet.
Nakonec se ve dvou knihách Stanislava Komárka rozprostírá jeden svět. Ať orientální nebo okcidentální, stále v souvislostech, v kontaktech, vzájemných vlivech i nesmiřitelných rozdílech, v místních zvycích, v osobitém koloritu, paralelách i v globálním zahlcení. A je příjemné i přínosné si o něm takto číst.
Stanislav Komárek, Zápisky z Orientu, Dokořán, Praha 2008, str. 286.
