Vánoce jsou už i čínským svátkem. Ale jen konzumním.

Nákupní centra v čínské metropoli nenechávají v těchto dnech nikoho na pochybách, že Čína definitivně přijala vánoční svátky za své. "Neučinila to ovšem právě způsobem, který by si přáli zbožní křesťané," píše v reportáži americký deník The New York Times. Vánoce se totiž zabydlely v čínském kalendáři jako pragmatické a nesentimentální ospravedlnění pro nákupní horečku. V oficiálně ateistické zemi je sice křesťanství na postupu, lidé v obchodech ale často vůbec netuší, že stromeček a s ním spojená hojnost mají nějaký náboženský základ. Slaví se nicméně s vervou, takže svátky zatím dělají největší radost především národohospodářům a ekonomům.

"Nepovažujeme Vánoce za opravdový svátek. Je to jenom příležitost nakupovat, vytvářet hezkou atmosféru a pak si vyměňovat dárečky," říká devětadvacetiletý počítačový programátor Benny Čang před jedním z pekingských hypermarketů. Ekonomové léta žehrali na tradiční čínskou spořivost a skromnost a vyčítali Číňanům, že málo nakupují v zahraničí. Jejich fiskální obezřetnost by navíc mohla v případě poklesu čínského vývozu poškodit celosvětovou ekonomiku. A i když Čína začala bohatnout, rozpad komunistického systému sociálního zabezpečení utvrdil v lidech tradiční spořivost - potřebují peníze na školy, zdravotnictví i na důchod. Dosavadní trend začaly měnit teprve vánoční svátky. Dlužno konstatovat, že noví čínští spotřebitelé, povzbuzení prudkým růstem platů, se již nenechávají svými americkými protějšky nikterak zahanbit. "Změnit kulturní normy nebývá snadné. Nová generace však již cítí šanci na změnu a nenechá si ji vzít," říká Anna Kalifa, šéfka marketingového oddělení jedné pekingské realitní kanceláře.

Do roku 2010 podle ní bude sedm z deseti největších hypermarketů planety právě v Číně. Maloobchodní obrat vzrostl mezi loňským a letošním listopadem o 18,8 procenta, což je podle Národního statistického úřadu největší skok od roku 1999. Čínská nákupní centra už letos burácela koledami a zářila ozdobenými stromky jako kdekoli na Západě. Pod povrchem ale zůstávají věci přeci jenom odlišné. Wang Li-ťünová sice ví, že musí postávat před obchodem v červené čapce a kabátku Santy Clause, aby přilákala zákazníky, tím však její povědomí o podstatě západního svátku končí. "Tyhle oblečky nám nařídil nosit šéf. Vůbec netuším, co znamenají," říká s rozpaky. Její oděv ale v každém případě funguje - v obchodě je plno, a kdyby zákazníci nevěděli, co se po nich chce, napoví jim barevné imitace zabalených vánočních dárků, zavěšených pod stropem.

Čínské křesťany konzumní rozměr Vánoc příliš neznepokojuje. Fakt, že se materialismus šíří rychleji než křesťanství, považují spíše za šanci než za svou prohru. "Není to důvod ke zklamání. Aspoň se lidé dozví nezbytné minimum. Z naší perspektivy máme pro sdělování víry díky svátkům určitou výhodu," říká Liu Paj-nien, hlava Čínské vlastenecké katolické asociace. Svými slovy jenom opakuje oficiální stranickou linii nejvyšších míst v Pekingu - podle nich by se měli Číňané bránit komerční kultuře Západu a raději si osvojit křesťanského ducha míru a pokoje. Podle zdrojů americké Ústřední zpravodajské služby CIA se v dnešní Číně hlásí ke křesťanství okolo 40 milionů lidí, tedy tři až čtyři procenta z populace čítající 1,3 miliardy lidí. Skutečná čísla je ale téměř nemožné získat, protože církve se dosud dělí na oficiální a "podzemní", kde prý dochází k daleko rychlejšímu početnímu růstu.

Dokud bude chodit více lidí do obchodů než do kostelů, mají důvod k radosti i partajní funkcionáři. Jejich cílem je totiž omezit závislost na dovozu a podpořit nakupování domácího zboží. Není to nerealistický cíl, protože čínské peněženky jsou rok od roku plnější. "Přibývá lidí, kteří nakupují impulsivně, a to dokonce v sektoru luxusního zboží," říká Mavis Chuej, analytička z Hongkongu. Podle statistik vzrostla v rámci letošní předvánoční nákupní horečky koupě nábytku proti loňsku o 59,7 procenta a o 33,4 procenta šla nahoru značková kosmetika. Spokojeni mohou být i čínští tradicionalisté. "Vánoce jsou sice rok od roku významnější, co do nákupní horečky i kulturního významu však ani zdaleka nepotlačují čínský lunární Nový rok," uzavírá americký deník.

Problematikou nebývalého růstu čínské životní úrovně se zabývá i agentura Reuters . Zatímco otec Žana Čaa vyrůstal v době, kdy bylo hlavní starostí sehnat jídlo na další den, mladík z Pekingu se dnes zabývá úvahami, jestli by si měl raději koupit auto, studovat ve Spojených státech, nebo vložit peníze do začínajícího podnikání v oboru alternativní čínské medicíny. Pětadvacetiletý úředník je jedním z asi 360 milionů Číňanů narozených po roce 1978, kdy komunistická vláda oficiálně zahájila hospodářské reformy, kterými odstartovala 30 let závratného růstu a vyvedla miliony lidí z bídy. Žan, stejně jako řada z jeho městských přátel, má jen mlhavé vzpomínky na dětství strávené ve skromných poměrech; většinu života si užíval výsady a svobody, o nichž se jeho rodičům ani nesnilo.

"Otec mi vyprávěl, že když byl v mém věku, domníval se, že Čína bude věčně chudá," vykládá Žan v nóbl restauraci v Pekingu. "Teď žasne, že miliony lidí mají vlastní automobil," dodává. Třicáté výročí hospodářských reforem je milník, kterého se čínská státní média dychtivě chopila, aby oslavila zdravou hospodářskou politiku komunistické strany, a hrstka akademiků jej využila k výzvě po rozsáhlejších politických reformách ve státě jedné strany. Pro mnohé mladé Číňany z generace vyrostlé v éře relativního blahobytu však toto datum zůstává abstraktním pojmem. "Pro mě to výročí není ničím zvlášť významným, protože za deset let budeme mít 40. výročí a za dvacet let 50. výročí," říká Sarah Lajová, která se věnuje magisterskému studiu obchodu na British University.

Desetiletí růstu a pozvolná přeměna monolitického čínského státu přinesly mladým Číňanům nové možnosti a také, stále ve větší míře, prostředky umožňující jim za ně platit. Současně se však rozšířilo očekávání, že dobré časy budou pokračovat, i když růst zpomalí a pracovní trh bude přiškrcen v důsledku globální finanční krize, konstatuje politolog Jeffrey Wasserstrom z Kalifornské univerzity. "Opravdový problém nastane ne kvůli dočasnému přibrzdění kariéry některých lidí, ale pokud se vytratí onen pocit, že před námi jsou pořád roky růstu... Mládež, frustrovaná pocitem, že nebude mít možnosti skýtané obdobím růstu, že promeškala lepší časy, by mohla fungovat jako rozbuška," dodává Wasserstrom. Čínská vláda varovala, že nezaměstnanost v zemi příští rok vzroste s tím, jak globální zpomalení ekonomiky bude nutit firmy zbavovat se zaměstnanců a snižovat platy. Hledání práce pro rekordních 6,1 milionu absolventů univerzit označila za prioritu pro udržení stability čínské společnosti.

Čerstvým absolventům vysokých škol již bylo řečeno, aby snížili svá očekávání ohledně pracovního uplatnění a mzdy, ti však se s tím nejsou ochotni smířit. V poslední době byl na čínských univerzitách zaznamenán nebývalý počet studentských nepokojů, připomíná Reuters . A zatímco třicetileté výročí zahájení reforem znamená jen málo pro většinu dnešní generace, leží před komunistickou stranou podstatně citlivější výročí. V dubnu Čína "oslaví" 20 let od propuknutí studentských prodemokratických demonstrací na pekingském náměstí Tchien-an-men, které nakonec brutálně potlačila v červnu 1989 armáda. Příští rok se také čeká 90. výročí Hnutí 4. května, první demonstrace, kterou zorganizovali studenti, dožadující se demokracie, po vyslechnutí zprávy, že mírová konference ve Versailles přiřkla bývalá německá práva a koncese v odpradávna čínské provincii Šan-tung Japonsku a tím odsunula Čínu do ponižující role. Nespokojenci se nakonec obrátili jak proti Japonsku a západním mocnostem, tak i proti vlastní vládě.

Tato data mohou vyprovokovat v univerzitních komplexech debaty i symbolické akce, pravděpodobnost, že by se zklamaná, neakční současná mládež razantně postavila vládě jedné strany je ale nepravděpodobná, i za rapidně se zhoršujících hospodářských podmínek, soudí analytikové. "Dnešní bezmoc mladých lidí v Číně není tak silná, jako tomu bylo koncem 80. let," vysvětluje Rebecca MacKinnonová z centra pro novinářská a mediální studia na Hongkongské univerzitě. "Jejich zklamání se spíše podobá frustraci lidí v jakékoli jiné zemi během recese," dodává. Navíc dnes stále více mladých lidí vysedává celé dny u internetu, kde se mohou dozvědět o problémech čínské společnosti od korupce po povážlivě se zvětšující propast mezi bohatými a chudými, a velmi pravděpodobně budou spíš psát o svých starostech blogy, než by s nimi vyšli do ulic, podotýká Žan.

Dnešní Čína je plná rozporů, píše stanice BBC. Příkladem může být městečko Lu-šan v provincii Ťiang-si, kde v starém, polorozpadlém kině promítají již 28 let jediný film. Jmenuje se Láska na hoře Lu-šan a líčí vztah dvou mladých lidí, ohrožovaný v postmaocetungovské éře vládou tzv. Gangu čtyř. Bizarní kino s jediným filmem na repoertoáru však není jedinou pozoruhodností této enklávy. Městečko je také svatyní komunistické strany, protože zde měli své letní byty Mao-Ce-Tung a Teng-Siao-Ping. Přímo v sousedství obou domů se ale nachází obnovený evangelický kostel. A co je ještě podivnější, kontrast obou svatostánků nikoho nevzrušuje.

www.bbc.co.uk|foto: Český rozhlas

"Křesťanství je v Číně stále populárnější," říká průvodce. Tím ale svůj výklad o aktuální náboženské situaci končí, jako by nebylo co k němu dodat. Kontrast komunistických a křesťanských reliktů je přitom patrný na mnoha místech. "Nikdo jej ale nepovažuje za problém. Na obou se dá dobře vydělávat," vysvětluje sinolog James Carter. Ve městě se také podařilo opravit dům americké spisovatelky a dcery misionářů Pearl S. Buckové, která se proslavila románem Dobrá země z roku 1931. Dostala za něj Pulitzerovu cenu a v roce 1938 za celoživotní dílo pojednávající o čínském venkově i cenu Nobelovu. Léta se v Číně o autorku nikdo nezajímal, dnes je z jejího domku atrakce.

Živo je i ve zmíněném protestantském kostele. Magnetem pro návštěvníky mají být svatby v "západním stylu", během nichž pastor v dlouhém taláru oddává před neónovým křížem. "Snadno můžete nabýt dojem, že kdyby se dalo vydělávat na americkém rodeu a kovbojích, předvedli by vám je v Číně bez zaváhání," dodává sinolog Carter. Čína podle něj není zdaleka tak stabilní, jak se to může jevit. "V komunismus už nikdo nevěří a oslovení soudruhu se bizarně přesunulo do komunity gayů, kteří byli represivním režimem léta považování za duševně nemocné. Pokud lidé podporují centrální pekingskou vládu, pak jedině proto, že je zasypává zbožím. Jakmile se ale situace zhorší, může dojít k velkým nepokojům. Nechci předvídat revoluci, ale čínská společnost je na hony vzdálena stabilitě," dodává expert.