Hlídač č. 47 - osamělý muž v nepřízni osudu
Klasická látka a pečlivá, v pozitivním smyslu klasická realizace, opírající se o osvědčené hodnoty. Tak lze stručně charakterizovat nový film Filipa Renče Hlídač č. 47. Silný příběh, vynikající výkon hlavního představitele, přesvědčivě zobrazená realita, vizuální působivost, schopnost vyjádřit filmovým obrazem pochmurnost tématu. UVNITŘ TRAILER!
Psychologický román Josefa Kopty, výrazný úspěch české meziválečné prózy, poprvé natočil v roce 1937 Josef Rovenský. Renčova adaptace však film povyšuje nad běžný remake - už proto, že návraty k osvědčeným titulům se často konají spíš z komerčních než uměleckých důvodů, a nová verze Hlídače je všechno jiné než komerční film. Vznikl v produkci České televize a scénář Eduarda Vernera byl původně určen pro obrazovku. V úpravě Z. Zelenky a F. Renče si zachoval nosné motivy předlohy, některé rozvinul či prohloubil, zvýšil dramatičnost děje i další dějotvorné prvky - například podstatný vliv válečných zážitků na psychiku hlavního hrdiny.
Válečný vysloužilec Douša dostává po návratu z bojiště "trafiku" - práci hlídače na železnici. Do nevlídného domku u trati si přivádí mladou ženu, ani její přítomnost mu však nedokáže pomoci s traumatickými zážitky z války. Od obce jej odděluje vzdálenost, postižení (dočasná hluchota) i jistá osobní výlučnost, kterou ještě podtrhuje půvabná manželka. Brzy se začnou trousit řeči o její možné nevěře. Douša se proto rozhodne předstírat dál hluchotu, i když se mu sluch vrátil. Předpokládá, že se tak víc doví... Vše spěje k tragédii, k níž přispívá brutální drzost mladého vetřelce, intriky kostelníka a postoje hospodských štamgastů.
Působivě vystavěné drama se soustřeďuje na několik aktérů. Odehrává se v ponurých reáliích: okolí hlídačova domku je ošumělé, příjezd Doušových na novou štaci provází silný déšť, nebe je většinou zatažené, v zaváté krajině vládne lezavá zima. (Jeden z nejpůsobivějších záběrů: osamělý Douša se klopýtavě brodí nekonečnými závějemi. Pod nohama sníh, jehož bílá barva působí spíš smutečně, nahoře bezútěšná šeď oblohy.)
Film zdobí vynikající herecký výkon Karla Rodena v titulní roli. Jeho Douša dokáže být chlapský i trpící zmučený muž, kterého děsí přízraky prožitých válečných hrůz, zemřelá milá i nejistota, zda je mu žena věrná. Jediným pohledem, gestem či jemným odstínem hlasu dokáže vyjádřit velké emoce i záblesk chvilkového pocitu, trýzeň duše, hněv nebo okamžik naděje. (V tomto smyslu jsou možná některé vnitřní monology poněkud nadbytečné, Roden i bez vysvětlivek uhraje vše, co je třeba.) Vedle něj ještě zaujme kostelník Vladimíra Dlouhého, zákeřně čekající na svůj okamžik. Další aktéři už bohužel jejich úrovně nedosahují; Slovenka Lucia Siposová jako Doušova žena budí dojem, že si hlavně úzkostlivě střeží správnou českou výslovnost, a v akci i dialozích působí trochu toporně. Méně přesvědčivý je i výkon Václava Jiráčka jako hrobníka Ferdy; působí trochu mdle a není jasné, co na něm vlastně Doušová vidí. Možná hlavně to, že je jediný mladý muž v okolí, pak by ale jejich milostné scény musely vypadat přece jen jinak.
Nicméně: Hlídač č. 47 patří k nejlepším domácím titulům uplynulého roku.
Související odkazy: oficiální stránky filmu, ČSFD (flash trailer), Falcon
Hlídač č. 47 příběh lásky a vášně, ČR, 2008, 108 min.
Režie: Filip Renč, scénář: Eduard Verner, Filip Renč, Zdeněk Zelenka, na motivy stejnojmenného románu Josefa Kopty, kamera: Karel Fairaisl, hudba: Jiří Škorpík, střih: Jan Mattlach
Hrají: Karel Roden, Lucia Siposová, Václav Jiráček, Vladimír Dlouhý a další
