Malkáč vyrostl do krásy

10. září 2009

Dramatizace knihy Ľuba Dobrovody Ja Malkáč se jako první u nás ujala "silná slovenská sekce" Divadla v Dlouhé. Z původního scénického čtení vzniklo přes prázdniny plnohodnotné představení, které lze díky textu i jeho inscenaci, za níž stojí herci Martin Veliký, Peter Varga, Magdalena Zimová a Martin Matejka, označit za léčbu humorem...

Na tomto představení se totiž může lehko stát, že zažijete, co jste v divadle dlouho nezažili. Nebývalá uvolněnost a neformální atmosféra divadelní kavárny v Dlouhé se ruku v ruce snoubí s přirozenou touhou dělat to, co samotné herce baví nejvíc, a to je hrát, co mají sami rádi, popřípadě se podepsat ještě pod režií jako kolektiv. Takováto příležitost může být pro herce očistou a relaxem od celosezónního profesionálního repertoárového nasazení. Když se navíc podobná snaha potká s tak dobrým textem, je již více než pravděpodobné, že dobrá věc se podaří. Není se tedy co divit, že se přes prázdniny proměnilo scénické čtení Malkáče v regulérní představení.

Příběh, vyprávěný pohledem malého kluka (na roli si přímo smlsnul Martin Veliký), se odehrává "za totáče" v Bratislavě na konci 60. let. Nejedná se o žádné drama, ani o hřebejkovský sladkobol. Nejblíže má Dobrovodův román asi k Hrdému Budžesovi Ireny Douskové - ne náhodou neméně úspěšně zdramatizovanému titulu. Spíš se setkáváme s prostou a "hoci pravdivou" výpovědí, která staví nejen na bravurně zvládnutých dialozích, ale i na zřetelně vyrýsovaných charakterech, jenž autorovi poskytly prostor pro desítky vtipných "hlášek". Ty však ve výsledku nepůsobí v žádném případě plytce. Je to především tím, že tohle zhusta napsal, nebo by mohl psát, náš vlastní rodinný život v tehdejší politické konstelaci. Tu Dobrovodův hrdina často reportuje z odposlouchávání dospělých: "Taťka totiž hercem je, akorát teď nedělá herce, ale blbce..."

Logo

Skoro všichni jsme to zažili. Kdo by neměl babičku, která každé Vánoce naříká, že to jsou stejně její poslední? Humor zkrátka často vzniká nejsnadněji právě tam, kde to nejlépe známe, pokud na situaci dokážeme nahlédnout jinýma (třeba dětskýma) očima: "Černoši jsou dost hrozní, skoro všichni chlapi se jich bojíme. Zajímavé je, že ženské ne," říká s očima navrch hlavy malý Malkáč. Otec (bývalý herec) vypíná hruď: "Ty nevidíš jakou já mám postavu?" "To máš! Ale do loutkovýho divadla," uzemňuje jej okamžitě matka.

Peter Varga a Martin Veliký

Vyprávění přímo z dětské postele se dramaticky střídá, nebo přímo přechází do hraných scén, což je samo o sobě motorem představení. Pravdivý pohled na svět dětskýma očima, kdy se všechno zdá velké, a v noci se vám dobývají do pokoje kostlivci, se střídá s citlivým vnímáním věcí kolem vypravěče, přičemž oknem do světa je rodina. I za použití minimálních prostředků - na scéně si herci vystačí jen s jednou postelí, se tvůrcům daří díky humorným zkratkám a hereckým výkonům vytvořit dokonalou iluzi popisované atmosféry. Několikrát skoro jako byste byly s nimi na rodinné procházce po bratislavském korzu nebo na výletě autem.

Peter Varga, Magdalena Zimová, Martin Veliký a Martin Matejka

Dobrovoda si nejednou v textu dovolil ironicky popíchnout typickou slovenskou hrdost, potažmo ublíženectví: "Nám Slovákům všichni ubližují!", vzápětí ale vtipně chladí hlavy: "Slováci jsou nejlepší. To jsme totiž my! Akorát maminka je Češka, ale když nemluví, vypadá jako normální člověk."

Logo

Závěrečná personifikace česko-slovenských vzájemných vztahů, kdy přece jen dojde k rozvodu a Malkáč se odstěhuje s matkou do Čech, je popisována s nadhledem autorovi vlastním: "Když babička nadávala mamce, mamka taťkovi a taťka mě, mamce a babičce, byli jsme šťastní."

autor: Tomáš Kůs