Tři žíně
Kniha Tři žíně je vzpomínkovým rozhovorem se spisovatelem Alexandrem Klimentem, který vedl jeho vnuk Štěpán a snacha Jana. Útlý svazek rozdělený do čtyř částí a doplněný fotografickou přílohou uvádí čtenáře do osudů jednotlivých členů rusko-české rodiny, do poválečného dění a rozdělování, k počátkům spisovatelské práce i do hlubin osobnosti.
Alexandr Kliment se narodil roku 1929. Jeho nejranější vzpomínky zasahují do období tzv. první republiky, do prostředí rozvětvené rodiny v rodném Turnově. Výrazný dojem, který z knihy zapůsobí už na prvních stránkách, je decentní elegance, s níž se vypravěč dotýká svých prožitků. Jeho schopnost popisované jevy oživit a zprostředkovat je nevtíravě a přitom trefně a barvitě, jen dokazuje bravuru spisovatele, který se do české literatury se poprvé zapsal dílem o krizi dělnického manželství s názvem Marie (1960). Bylo to v době, kdy se začalo utvářet jedno z nejplodnějších a nejpřitažlivějších období poválečné historie.
V rozhovoru, který je spíše souvislou řečí, jen mírně stimulovanou stručnými otázkami, se osvědčuje pozorovatelská schopnost autora, bezprostředně uvádějící čtenáře do rodových souvislostí. K nejbližším postavám patří otec - Alexandr Ivanovič Klimentijev, který pocházel z Ruska, z něhož uprchl po říjnové revoluci a do Československa přišel s legiemi přes Sibiř, Japonsko, Kanadu a Německo a po demobilizaci se dostal do Turnova, kde získal stipendium na odborné škole pro zpracování drahokamů a diamantů. Na syna měla ovšem, jak lze vyčíst z otevřeně řečeného i ze skrytého "mezi řádky", výraznější vliv matka. Sympatie k ní syn s radostí vyznává: Maminka je pro mě velké téma. První záblesky mého života, to jsou vlastně matčiny oči, které byly krásně zářivě modré. Ale podobně upřímně a v přiléhavých obrazech jsou vypodobněni i zbývající členové rodiny, svérázné tety, prarodiče, sestra studující filosofii.
V knize je nejsilnějším tématem rodinné zázemí. Je zřejmé, že právě z něj pramenila spisovatelova inspirace a stejně tak i ze známých míst. Své příběhy zasazoval do krajiny rodného Turnovska, Liberce, v němž pobývali příbuzní, či do šumavské Kvildy, k níž se váže nejen romantický zážitek zamilovaného mladíka. Zároveň se psal rok 1948, který přinesl podstatné rozmýšlení, zda emigrovat, či zůstat v zemi, která se nechává svazovat totalitním zřízením. Je zvláštní, že zkušenost s dobrovolným odchodem z rodné země v Klimentově rodině byla, přesto on sám přestává být "hledačem" a naprosto precizně reflektuje moment vlastní identifikace s místem: Lidé se vracejí tam, kde se narodili, a hledají tam svou identitu. Když ji tam nenalézají, jdou někam jinam, po stopách svých předků, nebo sledují nějaké historické události. Mně se můj domov prostě stal, já byl najednou doma. Byl to zcela konkrétní a celistvý citový a duchovní zážitek.
Samotné spisovatelské práci se Klimentovo vyprávění věnuje jaksi mimochodem. Rozvažuje více o jejích existenciálních podnětech, ale také otevřeně o tragické nástraze alkoholismu, která jej dlouhodobě pohltila. Povídání jako by bylo posouváno situacemi, setkáními, významnými daty a rozhodnutími. A samozřejmě také přátelskými kontakty, mezi nimiž sám autor na předních místech zmiňuje spisovatele Pavla Kohouta či filosofa Karla Kosíka.
Tři žíně Alexandra Klimenta jsou memoáry úsporné. Ne proto, že by autor a vypravěč chtěl něco zamlčovat. Jeho přímočarost a přesnost pojmenování jsou obdivuhodné. V této knize zkrátka více řečeno nebylo. Nezbývá tedy, než zalistovat některou z autorových beletristických knih.
Alexandr Kliment, Tři žíně, Torst, Praha 2009, 136 str.