Evropské trhy v Centru současného umění
Holešovické Centrum současného umění DOX nyní hostí několik výstavních projektů, vztahujících se k současné Evropě. Kromě hojně diskutované a necenzurované Entropy Davida Černého a putovní skupinové výstavy Moje Evropa zde rovněž najdeme instalaci nazvanou Zítřek začíná včera, která zkoumá proměny současného Česka na pozadí jeho vlastní minulosti.
Entropa je od Bruselské deinstalace samozřejmě největším a díky mediálnímu humbuku snad až mainstreamovým lákadlem DOXu. Málokdy asi uvidíte proudit do galerie návštěvníky po desítkách, aby zde dlouhé minuty se zakloněnou hlavou zaujatě zpytovali jediné dílo. A reakce diváků jsou na první pohled víceméně pozitivní. Entropa je vlastně velmi zábavnou velkoformátovou stavebnicí, sestavenou ze stereotypů a někdy i povrchních a záměrně s vtipem zjednodušujících charakteristik jednotlivých členských států unie. Jediný respekt, který tvůrci měli, byl k reálným územním poměrům států EU - takže například Belgie je oproti Francii maličká...
To je jasné, že leckterý Polák zlostí poskočí, když je jeho země vyobrazena jako parafráze slavné fotografie z Iwo Jimy, kde vojáky nahradili kněží, zvedající duhovou vlajku za práva homosexuálů. Švédsko naopak symbolizuje obrovský balík s nápisem IKEA, v němž se ukrývá křídlo Gripenu, a z Rakouska zase vystupují ohromné věže jaderné elektrárny. Velká Británie jako jediná ve skládačce zcela chybí - zdůrazňuje se tak nejen její územní odtrženost od kontinentu. Litevští pastevci močí na své východní sousedy, Česko reprezentuje displej s kontroverzními výroky jeho "Big Bosse" - rozumějte Václava Klause. Přes Francii je rozevřen transparent "Gréve" - tedy stávka. Jak je vyobrazeno Bulharsko či Německo, o tom už v době odhalení v Bruselu referovala většina médií. Černého hravá drzost je vlastně milá, ale zároveň jí nechybí jemně mrazivá pachuť, že na tom něco jistě bude. Lehce ujetý vtip s Finskem, které autor zobrazil jako dřevěnou podlahu, na níž leží zjevně opilý muž s pistolí, což okomentoval jako lovcovo delirium v sauně, asi není třeba dále hlouběji rozebírat. Zkrátka pod Entropou se budete těžko nudit, hledání významů je u ní zábavné a dovádí vás vlastně tam, kam by umění samo o sobě mělo. Pro návštěvu je třeba si dát pozor na velmi špatné počasí, při kterém se Entropa v DOXu odpojuje z elektrického proudu. Mohli byste tak zbytečně přijít o celou řadu efektů, které vdechují tomuto evropskému organismu život.
Od začátku října lze také v centru moderního umění zhlédnout výstavu Moje Evropa. Kurátorka Eva Eisler oslovila 40 současných českých autorů z oblasti architektury, designu a umění, aby se chopili jediného tématu, jímž je jejich osobní vztah k Evropě a vlastní chápání Evropy a evropského společenství. Zadáním bylo vytvořit objekt či šperk, jehož rozměry nesmí překročit v žádném směru půl metru. Všechna díla jsou instalována v jediné dlouhé vitríně, připomínající vlak. Umělci, jejich díla a myšlenky se tak vlastně vezou Evropou, tvoří společenství, které je nesourodé a přesto ne navzájem nekomunikující... Autorské spektrum je skutečně široké, od mladých autorů až po zavedená světová jména. Za všechny jmenujme Václava Cíglera, Maxima Velčovského, Petra Nikla, Jana Kaplického, Federica Díaze nebo Veroniku Bromovou. Ke každému dílu je navíc dodán krátký autorský komentář. Například Milan Cais, jenž vytvořil skleněné embryo s trnovou korunou, jej nazval Možná se ten pravý ještě nenarodil. Jakub Hlavica zase rozřezal dřevěné pádlo, k němuž připojil: "EU je dobrá myšlenka, ale je to hlavně o penězích. I když to země přibližuje kulturně, celá věc je, že to nikdy nemůže fungovat."
Díla 40+1 českých tvůrců z oblasti současného umění, architektury a designu na výstavě Moje Evropa v Centru současného umění DOX
Další zásadní instalace v DOXu nese název Zítřek začíná včera a zkoumá proměny současného Česka na pozadí jeho vlastní minulosti. Zabývá se jazykem politické propagandy, současné volební agitace a komerční reklamy. Jedná se opět o skupinový projekt, v němž jsou například do souvislostí dávány, nutno podotknout, že ne nepodobná, budovatelská hesla společně s volebními hesly současných politických stran. Válí se bezcenně na zemi a jako divák je můžete div ne pošlapat. Rovněž zde spolu živě komunikují dvě velkoplošné projekce. V prvním případě jde o film z armádní vojenské přehlídky z roku 1954, kde v publiku vidíte tisíce povinně šťastných tváří, v druhém pak jde o závěrečnou scénu dokumentu Český sen, kde se rozčilují desítky lidí nad vlastní hloupostí a honbou za slevami. Jedni byli na přehlídku v podstatě nahnáni, druhým říkala reklama na fiktivní hypermarket: Nechoďte tam, nic tam není... Absurdní kombinace...
Současné "evropské expozice" v DOXu vás minimálně vyzkouší ve víře, co bychom měli v rámci 20. výročí Sametové revoluce slavit a nad čím bychom se měli ještě zamyslet. Od 23. října k nim přibyla ještě expozice finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého.
20. ročník soutěže " Cena Jindřicha Chalupeckého" v Centru současného umění DOX