Vzniká nový druh Darwinovy pěnkavy

Přímo před očima ornitologů vzniká na Galapážských ostrovech nový druh Darwinových pěnkav. Potomci jediného ptačího imigranta jsou mezi ostrovními starousedlíky nepopulární a několik generací se proto páří jen mezi sebou. Vědcům tak předvádějí "evoluci na pochodu".

Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Pěnkava prostřední (Geospiza fortis)

Pěnkava prostřední (Geospiza fortis) | Foto: licence Creative Commons Attribution-ShareAlike 2.0, Flickereview R

Ornitologové Peter a Rosemary Grantovi z americké Princeton University už strávili bezmála čtyři dekády na ostrově Daphne Major, který je součástí Galapážského souostroví. Hlavní náplní jejich práce jsou takzvané Darwinovy pěnkavy - drobní zpěvní ptáci, kteří Charlese Darwina inspirovaly k formulaci evoluční teorie.

Sameček číslo 5110

V roce 1981 Grantovi odchytili neobvykle velkého samečka pěnkavky prostřední (Geospiza fortis), kterého označili číslem 5110. Sameček vážil skoro 30 g, což znamená, že byl asi o 5 g těžší, než místní samečci tohoto druhu. Kromě toho, že spadal do jiné "váhové kategorie", se samec odlišoval také svým zpěvem a širším zobákem. Genetická analýza ukázala, že pták pravděpodobně přicestoval ze sousedního ostrova Santa Cruz.
Imigrace ze Santa Cruz představuje výjimečnou událost a vědci samečka s číslem 5110 a jeho potomky sledovali 28 let, během kterých se vystřídalo 7 generací. Po svém příchodu na ostrov se sameček pářil s místními samičkami a odchoval řadu mláďat, která se od jiných lišila jak velikostí a tvarem zobáku, tak svým zpěvem. V době, kdy žila čtvrtá generace, ostrov zasáhlo těžké sucho, a ze všech potomků samečka 5110 přežil jen jeden sourozenecký pár.

Cizí akcent vytvořil bariéru

Ostrov Daphne Major | Foto: licence Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported, Move ra

Od tohoto momentu se linie vyvíjela odděleně od ostatních pěnkavek prostředních. Samečkovi potomci se pářili už jen mezi sebou a s místní populací svého druhu se vzájemně zcela ignorovali. Důvodem takové reprodukční bariéry je zřejmě odlišnost samečkových potomků, která se upevnila díky příbuzenskému křížení. Významným faktorem je pravděpodobně tvar zobáku, ale neméně důležitý bude i "kulturní faktor" - tedy zpěv. Mladé pěnkavy se učí zpívat od svých otců, což je důvod, proč se cizí akcent udržel po tolika generacích.
Linie potomků samečka 5110 a ostatní pěnkavky prostřední fungují jako dva izolované druhy. Kolik generací musí uplynout k tomu, aby se z potomků jednoho ptačího imigranta stal zcela nový druh, zatím není jasné. Sameček 5110 a jeho potomci ale názorně předvedli, jak závratným tempem může vzniknout reprodukční bariéra.

Zdroj: Nature News PNAS

Martina Otčenášková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme