Silnice patří i cyklistům!
Nemusíte patřit k našim pražským posluchačům, abyste byli nuceni na vlastní kůži zažívat dopravní kolony. Ty totiž už dávno nejsou výsadou hlavního města. "Proboha, kam všichni jedou?" vztekají se v takových chvílích řidiči od Aše až po Frýdek a přejí si křídla, nebo alespoň řídítka.
Volant za řídítka vyměňuje stále víc lidí. A nemusí jít jen o řídítka skútru nebo motorky. Také bicykly se potichoučku vracejí zpět jako dopravní prostředek.
"Tradičně silnou pozici v cyklistice mají Pardubice a například také Uherské Hradiště. V těchto městech cyklistika nikdy nepoklesla pod určitou mez, kdy by přestala být pro město viditelnou," říká Vratislav Filler ze serveru Prahounakole. Podle jeho údajů se právě v hlavním městě denně přepravuje na kole zhruba 25 tisíc lidí. Zástupci města by jich však rádi viděli v ulicích dvakrát i třikrát víc. Jenže to řadě motoristů nezní vůbec dobře.
"Někoho možná urazím, ale u nás je v dopravě moc velká svoboda. Například v Londýně mnoho obyvatel nadávalo na zavedení mýta na vjezd do centra města, ale v současné době je centrum Londýna mnohem přívětivější. Lidem se tam lépe žije, do ulic se vrátily kavárny a lidé se mohou bezpečněji pohybovat po ulicích na jízdním kole. Nebo uvedu další příklad z Paříže, kde jsem velmi ocenil veřejná jízdní kola, kterých je tam 20 tisíc - díky nim jsem totiž byl naprosto nezávislý na pohybu městem hromadnou dopravou," líčí Květoslav Syrový, jeden z těch, kdo se podílel na přípravě nových cyklopruhů a cyklokoridorů.
Názory dotazovaných řidičů na cyklopruhy na silnicích však nejsou zrovna pozitivní:
"Z pohledu řidiče se mi zdají dost nebezpečné, protože jsou odděleny pouze bílou čárou. Nedovedu si představit, že by tam mělo jet dítě a kolem něj se měla prohánět auta velkou rychlostí. Podle mě tyto malůvky na silnici vůbec nemají význam."
"Pouze snížili počet pruhů pro auta - ze dvou udělali jeden a namalovali pruh pro cyklisty, který na mnoha místech stejně není vůbec využit."
Všechny argumenty nespokojených řidičů však propagátoři cyklistiky odmítají.
"Cyklista potřebuje, aby byl viděn a zároveň aby byl vidět prostor, na kterém se pohybuje. Čtyřicet kilometrů cyklopruhů a piktokoridorů vyznačených v loňském roce bylo na úkor nanejvýš 400 metrů automobilové dopravy - ze dvou pruhů se udělal jeden. Většinou to bylo v místech mezi dvěma křižovatkami, kde byl i tak pouze jeden řadící pruh, takže kapacita dopravy zůstala na celém úseku stejná. Motorista pochopitelně nadává, že se na silnici dává velký prostor cyklistům, ale je to jinak - prostor tam už je, teď je pouze vyznačen," vysvětluje Květoslav Syrový.
Připravme se tedy na to, že cyklopruhy a cyklokoridory budou přibývat. Oddělené cyklostezky jsou totiž nejen zásadně dražší, ale hlavně ne všude je pro ně prostor. Mimochodem, kdo vlastně určil, že silnice patří řidičům aut? Je tak těžké připustit, že cyklisté na ni mají úplně stejné právo jako my? Nic na tom nemění ani fakt, že anarchisticky skáčou z chodníku na cestu a zpátky ani že si s jízdou jednosměrkou v protisměru nedělají žádné vrásky.
V pozadí nevraživosti řady motoristů je vlastně pohodlnost. Chceme se vozit zabořeni do svých pohodlných sedaček a ideálně si u toho ještě v jakémsi letargickém polospánku klábosit po telefonu. A přítomnost cyklistů - marná sláva - vyžaduje, abychom vyvinuli nějaké úsilí a dávali větší pozor na to, co se děje kolem kapoty.
"Kdo je zahleděn pouze sám do sebe, nechce vidět nebo nepřemýšlí o tom, že zbývající prostor na silnici by mohl být lépe vyznačen i pro jiné uživatele silnic. Proč bránit rozvoji cyklistické dopravy? Proč v jiných zemích touto cestou jít mohli a u nás stále nějakým způsobem zaostáváme?" uzavírá Květoslav Syrový.
