Čína je nechvalně proslulá korupcí, která patří doslova k národní kultuře, samozřejmě v tom negativním smyslu slova. A výjimkou nejsou ani komunističtí funkcionáři, naopak. Prakticky nikdo jiný ani významnější post zastávat nemůže.

Dosavadní praxe je taková, že úředník, který se nějakým způsobem provinil, bývá sesazen. Krátce na to se však vrací, často na jiné, i lepší místo.

Nejznámějšími případy z poslední doby se týkají někdejšího starosty metropole Pekingu, Meng Süe-nunga, který býval i guvernérem provincie Šan-si. Ten byl v uplynulých letech vyhozen už dvakrát, přesto nyní dostal post v jednom z odborů Ústředního výboru KSČ. Druhý je ještě křiklavější. Někdejší šéf kontrolního úřadu Li Čchang-ťiang, který přišel o místo kvůli skandálu s melaninem, má od loňského prosince na starosti boj proti pornografii na internetu.

Uklidnit veřejné mínění

Proti novému opatření se ale ozývají i kritické hlasy. Podle nového nařízení už sice nebudou moci úředníci, kteří rezignovali či přišli o místo kvůli pochybení, zastávat stejně důležitý post po dobu jednoho roku, ti, co byli degradováni, pak dva roky, jde však spíše o uklidnění veřejného mínění než o skutečný pokus o transparentnost. Samozřejmě s výjimkou závažných zločinů včetně braní milionových úplatků.

I v tomto případě ale jde často o vnitrostranický boj, například v rámci rivality mezi Pekingem a Šanghají.

Mnohem obtížnější však případné uplatnění nových pravidel bude na nižší, lokální úrovni, tedy přesně v duchu starého čínského přísloví,‘nebesa jsou vysoko a Peking daleko.‘ A nedávný návrat tajemníků strany v provinciích Kuang-tung a Chaj-nan do jejich úřadů poté, co byli zatčeni za korupci, ovšem zase propuštěni, to jen potvrzuje.

Robert Mikoláš, Jan Piroch Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít