Autostop vymírá
V poslední anketní otázce jsme chtěli znát odpovědi na to, zda berete stopaře. Z výsledků jasně vyplývá, že stopaři nepatří mezi vaše oblíbence. Do auta je k sobě vezme, když může, každý desátý, vzhled rozhoduje u 15 procent z vás a 10 procent bere pouze ženy jako zástupce slabšího pohlaví.
Prvotním důvodem, který nás vede k zastavení stopaři - ačkoli se to dnes moc nenosí - je, že chceme někomu pomoct.
„Důvodů může být celá řada. Například se můžeme cítit na dlouhé cestě osamělí a povídáním bychom si chtěli zkrátit čas. Dalším důvodem může být, že potřebujeme informace o cíli cesty, a pokud vidíme, že tam dotyčný jede, může nám pomoct. A samozřejmě pokud stopuje pěkná dívka, důvod je nasnadě,“ říká psycholog Karel Schneidler.
Jenže zrovna tak míváme důvody, proč nikoho k sobě do auta nechceme, což bývá v současné vypjaté době častější. „Obavy jsou z kriminality nebo z pouhého zašpinění vozu. Důvodem může být také to, že je nám stopující osoba nesympatická, nebo jednoduše nemáme svůj den, nechceme s nikým komunikovat a dělit se o svůj prostor.“
Autostop v sobě skrývá riziko už ve chvíli, kdy někdo stopuje, nebo se naopak rozhodne stopaři zastavit. Stopaři totiž zpravidla, celkem logicky, postávají na výpadovkách z velkých měst, ale to se často jedná o silnice pro motorová vozidla nebo dálnice, kde nemá chodec co dělat.
„Jestliže někdo zastavuje vozidla na dálnici a dožaduje se svezení, dopouští se překročení paragrafu v zákoně č. 361, že jako chodec nemá na dálnici nic pohledávat. Jestliže někdo stopaři zastavil, dopustil se chyby, protože na dálnici a silnici pro motorová vozidla nesmí vozidlo zastavit na jiných než místech vyznačených jako parkoviště,“ vysvětluje právník Zdeněk Svátek situaci.
V této situaci vlastně páchá přestupek jak stopující, tak řidič. Pokuta je v tu chvíli v blokovém řízení do dvou tisíc korun. Nehledě na rizika spojená s případnou nehodou. Ta se však může velmi snadno stát i ve chvíli, kdy už stopaře máme v autě. Jako onehdy, kdy řidič zastavil stopařkám mezi Karlovými Vary a Prahou.
„Během cesty probíhal přátelský hovor, řidič se obrátil na stopařky sedící vzadu, strhl řízení, havaroval a jedna ze stopařek se zranila. Řidič se dopustil trestného činu ublížení na zdraví z nedbalosti a byl potrestán soudem za trestný čin podle paragrafu 223,“ dodává Zdeněk Svátek.
A to nemluvíme o případech, kdy může z jakéhokoli důvodu dojít k nařčení ze sexuálního obtěžování nebo k naprosto bezdůvodnému okradení a podobně. Vzít si někoho neznámého do auta je totiž v dnešní době opravdu značné riziko. Stopař zase nemůže vědět, jaký je ten, kdo mu zastaví, řidič, a zda ho někde nepřizabije. I proto je lepší volit dnes takzvanou spolujízdu, kdy si lze na internetu najít někoho, kdo má stejný směr, nebo naopak svezení nabídnout. Jenže, jak mnozí jistě namítnou, to už není klasický autostop.
