22 výstřelů: krvavá romance z města, kde stávkuji popeláři
Spojení krimi žánru, francouzské produkce a herce Jeana Rena (Leon, Wasabi, Návštěvníci) slibuje v letošním filmově podvyživeném podzimu pro leckoho událost. V českých kinech ne příliš známý režisér Richard Berry (Drž hubu!) a producentská záštita (kdysi režiséra) Luca Bessona však pro zasvěcenější diváky mohou toto očekávání uvést na pravou míru.
Oněch 22 výstřelů schytá v podzemních garážích v Marseille Charly Matteï, toho času mafián na penzi, který předal impérium barů a hotelů kolegům z branže a užívá si rodinného života. Jako ostřílený chlapík svou vlastní popravu přežije, při nejbližší příležitosti zmizí ze špitálu a za pomoci svých věrných začne pátrat po tom, kdo a proč měl zájem na jeho likvidaci. V marseillském podsvětí se všichni navzájem znají a zúžit výběr na několik mafiánských bossů, shodou okolností Charlyho kamarádů „až za hrob“ nebude problém.
Aby toho nebylo málo, zní během úvodního masakru naplno smyčcová hudba z Charlyho přehrávače, která dodává mafiánskému vyřizování účtů punc osudovosti, zatímco prostřihy ukazují synka čekajícího na ulici, až si ho tatínek vyzvedne. A aby ani toho nebylo málo, následují černobílé flashbacky ukazující Charlyho jako mladíčka, který se z vězení, kde seděl za banální přečin, vydal na celoživotní dráhu zločinu.
A tak je to celých 118 minut, které 22 výstřelů trvá. Charlyho cesta za pomstou je kromě mrtvol lemována vypjatými scénami z rodinného života, který každý spořádaný mafián vede, obhajobou hodnot, které každý spořádaný mafián ctí (zabíjení a výpalné ano, drogy už ne) a explicitním násilím, které tu zbylo jen jako ozvěna drsné francouzské školy.
To všechno za doprovodu operní hudby a zanícených proslovů o rodinných hodnotách, které dodávají filmu vážnost – kdyby jí náhodou během všech těch masakrů ve jménu cti bylo málo.
A je to vážnost zhusta hraničící s přepjatostí a patosem – ani finálního hlubokomyslného rozhovoru o podstatě zla, který vedou v kuchyni dva znepřátelení kmotrové, není divák ušetřen. A zatímco hodní gangsteři pohřbívají své mrtvé, ti ukázkově zlí se strašidelně šklebí, vraždí mezi sebou a šňupou koks. Ve chvílích, kdy hlavní hrdina velmi trnitou cestou zachraňuje synka nebo kdy rodina odchází do zapadajícího slunce, není pochyb - žánr krimi v tomto případě nechtěně fúzoval s romantickým filmem.
V zásadě 22 výstřelům nic nechybí (spíše přebývá). I ta středomořská atmosféra z plátna občas jemně zavane, typicky francouzský způsob života „sedět, jíst, pít a povídat si“ naplňuje podsvětí měrou vrchovatou, v čemž se zas tak moc neliší od stylu afrických přistěhovalců, kteří Středozemí organicky doplňují.
Jean Reno tu nemá zásadní hereckou příležitost a nezdá se že by mu to vadilo. Je přiměřeně roli unavený a za opotřebovanou fyziognomií lze jen tušit někdejšího bosse, který neměl problém „oloupat člověka jako rajče“ ale teď už chce mít klid. Ženský element zastupuje šik policejní vyšetřovatelka (Marina Fpïs), která má sice stejné zájmy jako hlavní hrdina, jen stojí na opačné straně zákona, což věci stejnou měrou komplikuje i usnadňuje.
I přes jistou filmovou zručnost a pokusy o originální střih je z výše uvedených důvodů těch 118 minut chvílemi téměř k neukoukání. Více či méně akčních příběhů o krvavé vendetě jsme viděli hodně, důvody proč si vybrat zrovna tento už si musí každý divák najít sám.
Související odkazy: csfd.cz, imdb.com
22 výstřelů
Akční / Krimi / Thriller Francie, 2010, 118 min
Režie: Richard Berry
Hrají: Jean Reno,Kad Merad, Marina Foïs, Jean-Pierre Darroussin, Richard Berry, Claude Gensac, Venantino Venantini, Daniel Lundh, Mousa Maaskri, Carlo Brandt, Joey Starr, Catherine Samie