Moderní auto může být při nehodě past

6. říjen 2010

Auto, které dnes nezíská v nárazovém testu Euro NCAP pět hvězdiček, je na trhu předem odsouzeno k neúspěchu. Bezpečnost se stala zaklínadlem posledních deset, patnáct let.

Konstruktéři nejen začali používat daleko pevnější materiály, ale i samotná konstrukce aut je taková, aby dokázala čelit silám působícím při nárazech i ve vyšších rychlostech. Prostor pro posádku tak na rozdíl od zbytku auta zůstává prakticky nedotčený. Jenže i přesto jsou denně zraněny při vážných nehodách stovky a tisíce lidí, kterým je potřeba zpravidla velmi rychle poskytnout první pomoc. A dostat se do současného moderního auta není žádná legrace.

„Vyprošťovací technika drží krok s vývojem aut, ale technologie je přece jen složitější. Vyprošťování osob z moderních vozů, které v nárazových testech Euro NCAP dosáhly pěti hvězdiček, je mnohem složitější. Kromě pasivních bezpečnostních prvků jsou tu totiž silné výztuhy a ty dají zabrat,“ potvrzuje hasič a záchranář Jan Vinický.

První, co nás napadne, když bude hrozit například riziko požáru a bude potřeba zraněného z auta dostat ven, je rozbít okénko.

„Musíte mít ostřejší předmět – například kámen s ostrou hranou nebo kladívko. Okénko se rozbíjí v rozích, ale důležité je, aby to bylo na druhé straně, než sedí zraněná osoba. Snažte se k němu postupovat ze vzdálenější strany a vhodné je také okénko přikrýt košilí, bundou nebo jinou částí svrchního oděvu.“

U současných autoskel to však není tak jednoduché. I ony zpevňují konstrukci automobilu. Jsou vrstvená, prokládaná fóliemi a jejich rozbití není tak snadné.

„"Určitě existuje možnost, jak okno rozbít, ale podle mě je to nerálné. Samozřejmě záleží na podmínkách,“ domnívá se Martin Šteker, školitel automobilky Mercedes-Benz.

S nejmodernějšími skly si totiž dokážou poradit často až záchranáři. „Je několik způsobů, jak okno odstranit. Pokud došlo k aktivaci airbagů, ve většině případů by měla být pootevřená okna, nicméně i tak mají záchranáři návod, jak proniknout k pasažérům, a to demontáží dveří.“

Ovšem i záchranáři potřebují vědět, kde a jak se do vozidla dostat. Proti vysokopevnostní oceli – vždyť dnes se používají i původně pro armádu vyvinuté materiály – nemají šanci ani speciální hydraulické nůžky.

„Mají takzvané značky, které znázorňují místa, kde je možné demontovat některé komponenty vozidla – například přestřihnout A, B nebo C sloupek. Na vozidle se neustále využívají modernější materiály, které jsou opravdu ultra pevné. Dále je důležité vědět, na kterém místě je třeba umístěna rozbuška airbagů nebo v jakém místě je oslaben materiál, aby mohlo dojít pomocí speciálního nářadí k destrukci materiálu a proniknutí k posádce vozidla.“

Moderní auta sama po nehodě auto maximálně zabezpečí a usnadní případné záchranné práce. „Valná většina vozidel je dnes vybavena takzvanou pyropojistkou, která deaktivuje elektrické komponenty – díky tomu by nemělo dojít k následnému požáru. Současně dojde k uzavření přívodu paliva, zhasnutí motoru, odemčení centrálního zamykání a, jak už bylo řečeno, pootevření oken. Těžko říct, jak v danou chvíli reagovat, ale záchranář by měl dokázat situaci na místě vyhodnotit.“

Právě případná nevybuchlá pyropatrona může zraněného ve své blízkosti ještě víc poranit. Existují však i další rizika. „Může dojít k tomu, že čelní airbagy byly aktivovány pouze v prvním stupni – v moderních vozech jsou totiž takzvané dvoustupňové airbagy, které se aktivují podle intenzity nárazu. Vlivem neodborného zásahu by mohlo dojít k následnému aktivování druhého stupně airbagu. Na druhou stranu, systémy závislé na elektrickém napájení by měly být po spuštění pyropojistky vypnuty.“

S tím vším musejí dnes záchranáři počítat a hlavně každé auto je jiné. „Máme mnoho variant umístění akumulátoru. Jsou vozidla s více akumulátory, s 12voltovými a vysokonapěťovými akumulátory nebo vozidla s alternativními pohony. To vše je třeba brát na zřetel. Dokonce vozidlo stejného modelu, ale různého roku výroby se odlišuje umístěním akumulátorů.“

Proto potřebují záchranáři jakýsi návod. „Na vozidle jsou buď takzvané ypsilon značky, například na B sloupku, kde záchranář přesně vidí, v jakém místě je materiál vhodný přestřihnout. Na čelních sklech se uvádějí takzvané značky cut, kde je znázorněn prostor v jakém je možné přestřihnout. Stejné je to i na D a C sloupkách. Slouží to k tomu, aby se záchranáři mohli dostat k posádce střechou,“ popisuje Martin Šteker.

K lepší orientaci pomáhají záchranářům při nehodách speciální příručky a návody, podle jejichž schémat mohou postupovat. Například automobilka Mercedes nabízí tyto příručky volně ke stažení na internetu, včetně jednoduchých návodů v podobě karet. Bohužel, mnozí z nás a mezi nimi i záchranáři, o nich nevědí. Přitom mohou zachránit nejeden život. Vždyť v případě vážné nehody a vážných zranění jde doslova o vteřiny.

autor: pgj
Spustit audio