Jsou děti v provozu nejohroženější?
Podle policejních statistik zemřelo na našich silnicích v roce 2009 čtrnáct dětí. Číslo může být však ještě o trochu vyšší, protože jsou to údaje, které počítají s lidmi, kteří zemřou do 24 hodin po nehodě. Zatím jde z 832 zabitých o „pouhých“ 1,5 procenta.
Přesto se dětem věnuje například ve srovnání se seniory mnoho nadací, policisté chodí vyučovat pravidla do škol a například rychlá jízda před školou je nepřípustná i v očích silničních pirátů, které jinak o zpomalení před domovem důchodců nenapadne ani přemýšlet.
„Dítě je považováno za něco mnohem důležitějšího. Jak jistě víte, při nehodách se vždy zachraňují ženy a děti coby nositelé budoucích generací, zatímco muži zůstávají například na palubách Titaniku,“ říká Martin Kořán, místopředseda Asociace dopravních psychologů.
Snažíme se přijít na to, proč jsme z psychologického pohledu v případě nehody s dítětem o tolik citlivější než například v případě nehody se seniorem.
„Pokud jde o řidiče, uvědomují si, že na ně bude kladen podstatně větší důraz při soudním řízení, protože být vrahem dítěte je subjektivně mnohem horší než být vrahem dospělého člověka nebo seniora. To je stejné i u kriminálních případů, kdy dětští vrahové, eventuelně sexuální násilníci mají podstatně zhoršenou situaci i ve věznici. Ve srovnání s normálním vrahem, který je oslavován jako téměř hrdina, dětský vrah to většinou odnáší.“
Dětem věnovaná pozornost však není jen vyjádřením jakési vnímavosti k nejmenším, zároveň jde o investici do budoucna. „Spoříme si na stáří tím, že děti budeme instruovat, školit a preventivně varovat a ony se díky tomu budou moct vyvarovat typů chování, které v předchozích letech běžně vedly k nehodám s vážnými následky.“
Při té příležitosti bychom měli pamatovat i na to, že dítě reaguje impulzivně a své jednání na rozdíl od nás dospělých nepromýšlí. Pokud na něj například zavoláme z druhé strany silnice, je schopno vydat se do silnice bez rozhlížení, přestože jinak ví, že se nejprve musí rozhlédnout.
„Podíváte-li se na středověké postavy, dítě bylo vyobrazováno jako zmenšený dospělý člověk, nikoliv ve své reálné podobě. Dnes je známo, že do čtyř, pěti let dítěte je jeho pozornost zaměřována úplně jinak a stačí jeden silný podnět a bezmyšlenkovitě reaguje,“ vysvětluje Martin Kořán.
Své návyky pak děti samozřejmě přebírají od nás, dospělých. Jsou jako houby, co nasávají chování okolí, zejména pak rodiny, kde tráví nejvíc času.
