Tramvaj, nebo chodec? Kdo má přednost?
V uplynulé anketní otázce jsme se vás ptali, jestli je správné, že tramvaj má absolutní přednost na přechodech pro chodce. 82 procent hlasujících si myslí, že je to v pořádku, zatímco zbývajících 18 procent respondentů je přesvědčeno, že i tramvaj by měla dát chodcům na přechodu přednost.
Proč to tak vlastně není? Jednoduše proto, že tramvaj není silniční, ale drážní vozidlo. Proto je na ni pohlíženo stejně jako na vlak.
„Na železničním přejezdu nikdo nečeká, že vlak před autem zastaví. Vlak má prostě vždy přednost. Přenáší se to i na pravidla chodců, kteří také musejí čekat, než vlak projede. Je to dáno především fyzikou a vlastnostmi kolejového vozidla. Vlak nebo tramvaj na kolejích se nemůže vyhnout blížícímu se střetu, nemůže prostě na kolejích uhnout. Navíc brzdná dráha je mnohem delší,“ přibližuje základní rozdíly odborník na bezpečnost silničního provozu Robert Šťastný.
Obecně se dá říct, že tramvaj potřebuje na bezpečné zastavení přibližně nejméně tolik metrů, jakou rychlostí jede. Záleží o jaký typ tramvaje jde. Brzdnou dráhu však ovlivňuje mnoho dalších faktorů. „Z rychlosti kolem 40 km/h tramvaj dokáže zastavit až na 70 metrech. Samozřejmě je sem započítána reakční doba řidiče a zatížení vozidla, které může být plné cestujících, a tím se brzdná dráha značně prodlužuje. Asi jen málokdo si dokáže představit, jak špatně tramvaj brzdí za deště. Styčná plocha je kov na kov a když se k tomu ještě přidají nečistoty, je to skoro jako na skluzavce,“ říká Robert Domašínský z pražského dopravního podniku.
Chodci by raději chtěli přednost aut i tramvají na přechodech pro chodce sjednotit, jak jsme se dozvěděli z odpovědí v naší anketě: „Už několikrát jsem viděla, jak tramvaj pustí auto, ale už ne chodce, který se tak řítí vlastně přímo pod její kola. Podle mě by se to mělo změnit. Když už má mít chodec přednost, tak alespoň před vším, co jede.“ „Když je člověk zvyklý, že má na přechodu přednost, tak u přechodu tramvajových kolejích bývá nepřítomnost upozorňujících nápisů například na vozovce problém.“
Ovšem jak by to potom v praxi vypadalo, když by chodec měl na přechodech stejnou přednost jak před tramvají, tak před autem? „Chodec nemá absolutní přednost ani před autem, protože nesmí vstoupit do vozovky bezprostředně před vozidlem. Jde tedy o určitou rozumnou vzdálenost. U přednosti tramvaje by mohla být bezpečná vzdálenost od přechodu sto metrů, ale to by chodec poznal jen stěží a nakonec by to mohlo dopadnout úplně opačně. Chodec by neměl žádnou přednost.“
To by se nám asi nelíbilo. Stejně jako bychom si asi nezvykli, že tramvaj by každou chvíli prudce brzdila před přechodem pro chodce. Nejenže by to nebylo příjemné, ale zároveň by asi jen těžko mohla dodržet jízdní řád. Loni v Praze byly dokonce zrušeny nesvětelné přechody, které křižovaly tramvajovou trať. „Když jste mě na to teď upozornila, vidím, že tu bílé pruhy nejsou, ale jinak jsem si toho vůbec nevšimla. I nadále bych tu chodila jako po přechodu pro chodce.“ „Nevšiml jsem si toho. Myslím si, že tu přechod vždy byl a že o tom vědí i řidiči. Lidé jinudy ani přecházet nemohou, je to přirozená cesta.“
Přechody se proto vrátily, ovšem s nápisem „Pozor tram“. Jenže ani to lidé prakticky vůbec nezaregistrovali a nadále přecházejí ulice tak, jak jsou zvyklí. Možná podvědomě vnímají, že tramvaj je výrazně větší a pud sebezáchovy jim velí dát ji přednost. „Hlavní je zásada nikdy nevcházet do vozovky, pokud si nejsem jistý, že přijíždějící vozidlo zastaví,“ upozorňuje Robert Šťastný. A je úplně jedno, jestli jde o auto anebo tramvaj.
