Jedeme na spotřebu – lehká noha ušetří
Máme nejdražší pohonné hmoty za poslední léta. Dosvědčují to ceny na stojanech našich čerpacích stanic. Není pak divu, že si řada z nás rozmyslí, zda autem, pojede nebo ne. Například při spotřebě nějakých osm litrů na sto kilometrů nás kilometr vyjde přibližně na dvě koruny padesát haléřů. Když ovšem budeme jezdit za šest litrů, výrazně ušetříme. Sedmdesát korun na sto kilometrů nebo ve výsledku i sedm tisíc korun za rok, tedy najedeme-li deset tisíc kilometrů. Jak je ale ušetřit?
Chceme-li jezdit s co nejmenší spotřebou, je potřeba mít auto v pořádku. To se dá předpokládat u zcela nového auta, jenže pozor! U nového auta je spotřeba vyšší a musíme počkat než se vůz zajede. Spotřeba se ustálí až po nějakých pěti tisíci kilometrech, kdy se auto zaběhne. Spotřeba pak klesne zhruba i o více než jeden litr. Důležité jsou totiž odpory, které auto klade. U zajetých a starších aut na ně máme vliv i my. Základem jsou správně nahuštěné pneumatiky. Naopak podhuštěné pneumatiky zvyšují valivý odpor, který může spotřebu zvýšit i o půl litru. Měli bychom tedy tlak kontrolovat alespoň jednou za čtrnáct dní. A nezapomínat rozlišovat tlaky u prázdného auta a plně naloženého. Šetřit můžeme ale od samotného startu.
„Záleží jestli v letním nebo v zimním období. Každopádně při startu vozidla by měly být vypnuté všechny spotřebiče. Motor nechat přirozeným způsobem rozběhnout a poté se plynule rozjet. A pak teprve všechny spotřebiče zapínat,“ doporučuje Milan Ernest z Bosche.
Spotřeba logicky roste s rychlostí jízdy. „Pokud zvýšíte rychlost o dvacet procent, spotřeba paliva vám vzroste průměrně o čtyřicet procent.“ Základem úsporné jízdy je předvídavost. Tedy žádná zbytečná akcelerace nebo brzdění. Svoji roli hraje množství paliva v nádrži, tedy jak vůz tankujeme. Nejhorší je brát do takřka prázdné nádrže vždy tak za dvěstě korun. „Množství vzduchu v nádrži automobilu na sebe váže vzdušnou vlhkost. To znamená, čím víc volného místa v nádrži, tím víc vlhkosti se váže na palivo.“
Palivo se tak znehodnocuje a spotřeba roste. Jenže nevyplatí se kupovat ani výrazně levné, tedy na první pohled výhodné palivo. Levné pohonné hmoty nebývají totiž zrovna nejkvalitnější. „Nekvalitní palivo samo sobě už klade vyšší nároky na přeskok jiskry. Prohoření špatného paliva není dokonalé a to je přímá cesta na zvyšování spotřeby,“ říká opět Milan Ernest.
Ve výsledku tak ujedeme na stejné množství levnějšího paliva méně kilometrů a jízda nás tedy vyjde logicky na víc peněz. Každý také ví, že pohodlí není zadarmo, a to platí i v autě. Jakýkoliv puštěný spotřebič – například autorádio, dobíjení telefonu, navigace, zatěžují alternátor. Ovšem bez diskuse nejvíc si vezme klimatizace. Ta zvyšuje spotřebu až o dvacet procent. „Každý, kdo má ve voze klimatizaci, si určitě vyzkoušel, že s jejím zapnutím výkon poklesne.“
V autě bychom také neměli vozit plný kufr zbytečností. Každý kilogram navíc musí auto rozpohybovat, což opět zvyšuje spotřebu. V době dovolených a prázdnin často používáme střešní nosiče a boxy. I ty zvyšují spotřebu. „Záleží na výrobci. Někteří mají dobře řešenou aerodynamiku střešních nosičů, ovšem vždy musíme počítat se zvýšením spotřeby auta minimálně o dvě procenta. Avšak může dojít ke zvýšení přibližně až o třicet procent,“ uzavírá Milan Ernest.
Všechny řečené rady jsou jen základy úsporné jízdy. Rozhodující je vždy jízdní styl. Vždyť jsou například řidiči, kteří i s ekologickým hybridem, s nímž se dá jezdit pod pět litrů benzínu na sto kilometrů, jezdí i za více než dvojnásobek. Pak deklarovaná ekologie, tedy spotřeba a ekonomika provozu, mizí ve víru v hrdle nádrže.
