Filtr pevných částic potřebuje péči
Jako zaklínadlo působí v poslední době na výrobce aut slovo ekologie. Kdo nenabízí auto s co nejnižšími emisemi, jako by nebyl. Na jednu stranu je to hra, ale na druhou je na tom něco pravdy. Auta prostě kouřila, kouří a kouřit budou a z každého spalování zplodiny vznikají. Tu více, tu méně škodlivé. Z aut jdou bohužel ty škodlivější.
Když pak vidíme, jak před námi podřadí majitel staršího nafťáku a nás zahalí oblak černého dýmu, není nám zrovna dvakrát příjemně. I proto se před lety objevily takzvané filtry pevných částic, které snižují množství vypouštěných sazí. Čím jsou menší, tím jsou nebezpečnější a vedou se diskuse o jejich vlivu na vznik nejrůznějších druhů rakoviny − moderní metly lidstva. K jejich snižování ve výfukových plynech pak slouží speciální filtry. Ty se však logicky zanášejí, což výrobci v zásadě řeší dvěma technologiemi.
„Jsou to takzvané aditivní náplně, lidově řečeno močoviny, které někteří výrobci používají. Jedni to řeší tak, že do výfukového taktu vstříknou palivo, tím pádem dochází k hoření až ve výfuku, což právě čistí samotný filtr pevných částic,“ vysvětluje odborník na diagnostiku Zbyněk Sedlář.
V případě aditiv se motorista nemusí o nic starat. „Pokud do vozidla natankujeme naftu, tak k poměru natakovaného paliva se do nádrže přidá aditivum, které upraví zakoupené palivo,“ popisuje Dalibor Krejčí ze školícího střediska automobilky Citröen. Nádobka s aditivem je skryta před zraky motoristovými uvnitř auta a servis při pravidelných kontrolách aditivum doplňuje.
Vždy bychom si však měli být vědomi, že máme auto s filtrem pevných částic a podle toho se chovat. „U dieselu, stejně jako u všech ostatních motorů, rozhoduje kvalita paliva. Pokud se natankuje špatné palivo, probíhá nekvalitní hoření a velká tvorba sazí – to je první předpoklad pro zanesení filtru pevných částic.“
Problém s filtrem signalizuje kontrolka na palubní desce. Kdy se rozsvítí, závisí velmi výrazně na stylu jízdy. „Styl jízdy je dost zásadní, protože jednotka motoru, která řídí celý jeho běh včetně čištění filtru, je nastavena na určitý režim. Jestliže nejsou splněny podmínky, zejména zahřátí filtru, nedochází k jeho regeneraci.“
Bez regenerace se filtr velmi rychle ucpe a budeme muset do servisu, což nás může za případnou výměnu filtru stát i desítky tisíc korun. Čas od času tedy musíme jet tak, aby se filtr oživil.
„Pokud jezdíte pouze po městě, doporučuji alespoň jednou týdne vyjet na delší cestu, alespoň 50 kilometrů v kuse, kdy pojedete na nižší rychlostní stupeň s vytočeným motorem kolem 2,5 tisíce otáček zhruba pět minut. V tu chvíli se filtr může zregenerovat a potom se vůz odvděčí lepším výkonem, nižší spotřebou a celkově klidnější provozem.“
Běžná životnost filtru je okolo 250 tisíc kilometrů, při správném používání a patřičné starosti o něj však může být klidně i dvojnásobná. Značné riziko podstupujeme při koupi staršího ojetého auta, kterých se s filtrem pevných částic na trhu ojetin objevuje logicky stále víc. Proto bychom právě této části vozu měli věnovat zvýšenou pozornost.
„Filtr se zobrazí na přístrojovém panelu – většinou je to oranžová kontrolka ve tvaru trubky se sítem. Po zapnutí klíčků se kontrolka rozsvítí, ale opět zhasne – to je kontrola, že tam filtr je a že je v pořádku. Pokud bych se chystal kupovat ojetý vůz s filtrem pevných částic, určitě bych navštívil autorizovaný servis, kde bych nechal zkontrolovat stav zanesení filtru. Problém totiž může nastat ve chvíli, kdy bude stočený tachometr třeba o sto tisíc kilometrů – což je v České republice poměrně běžná skutečnost, jenže filtr má svoji určitou životnost. Potom se může stát, že majitel se svým zánovním vozem ujede 50 nebo 80 tisíc kilometrů a bude muset kupovat nový filtr pevných částic,“ vysvětluje Zbyněk Sedlář. To by se koupě ojetiny ve výsledku značně prodražila.
