Moderní umění v kostele Nejsvětějšího Salvátora
Potkávat současné umění ve veřejném prostoru nám dnes už přijde docela běžné. Umělci vystavují na náměstích, ve veřejných budovách, v nákupních centrech. Přítomnost moderního umění v sakrálním prostoru je ale čímsi novým, na co si teprve zvykáme. V posledních několika letech se s tímto trendem můžeme potkat v kostele Nejsvětějšího Salvátora na pražském Starém Městě. Letošní přípravu na Velikonoce zde doprovází postní socha předního českého výtvarníka Stanislava Kolíbala.
Instalace postního objektu Stanislava Kolíbala byla vytvořena pro letošní salvátorský Popelec umělců, socha stojí v presbytáři a vychází z autorovy kresby z roku 1973, patřící do cyklu tzv. Bílých kreseb.
Stanislav Kolíbal: „Je to kružnice, tady hmotný kruh v tomto případě v tomto kostele, okolo něhož se rozevírá děj ve formě čtverce a ten děj je neukončen tak, jako se některé věci v našem životě nepodaří ukončit.“
Říká sochař Stanislav Kolíbal.
Stanislav Kolíbal: „To byla ta myšlenka v té chvíli, proč jsem udělal tu kresbu, protože v té chvíli jsem nemohl vystavoval ani u nás a ani v cizině, protože po mé první výstavě v Miláně došlo ke striktnímu zákazu cokoliv uvolnit za hranice.“
V době normalizace autor kresbu věnoval františkánu Bonaventurovi Boušemu, který si ji vybral a až do své smrti uchovával ve svém pokoji jako výraz vlastního osudu a nenaplněnosti v lidském životě. Po mnoha letech se Kolíbal k tématu vrátil a vznikla socha, která se stala součástí nového cyklu černých reliéfů.
Stanislav Kolíbal: „Tyto černé reliéfy jsou pokrývány vrstvou normálního tmele zabarveného dočerna, takže při zpracovávání špachtlí dochází k místům lesklým a místům matovým a v tomto případě v osvětlení toho kostela se to blíží i k barvě popela, kterým je člověk poznamenáván o Popeleční středě a který připomíná začátek postní doby.“
Socha Stanislava Kolíbala vybízí k reflexi vlastního života každého návštěvníka, nastavuje jakési postní zrcadlo, ve kterém můžeme zahlédnout nenaplněnost i narušenost našich vlastních cest.
Norbert Schmidt: „Současné umění v kostele Nejsvětějšího Salvátora není žádnou novinkou, už po šestnácté se tady odehrává Popelec umělců, kam jsou zváni přední čeští umělci, má to své literárně hudební pásmo a nedávno jsme k tomu přidali i program intervencí současného umění do liturgického prostoru, kdy se vlastně umělecké dílo zapojuje do celkového kontextu kostela jednak stavebního, prostorového, ale i do běhu liturgického roku.“
Říká kurátor instalace Norbert Schmidt. Kostel Nejsvětějšího Salvátora není žádný prázdný odsvěcený prostor, který by sloužil jako galerie, nepořádají se zde výstavy, jednotlivé instalace jsou zde vyjádřením dialogu mezi světem víry a světem současného umění.
Norbert Schmidt: „My už jsme tu měli několik umělců, kteří velkoryse odpověděli na tu výzvu zúčastnit se svým dílem liturgického dění v našem kostele. Já to vnímám jako obohacení a je zajímavé vidět, jak si každý s tím prostorem musí poradit sám a jak s ním bojuje a vkládá tam věci, které jsou ve všech případech velmi hluboké. Já si myslím, že současné umění má spirituální hloubku, má duchovní rozměr a dokáže sdělit velice podstatné věci a to si myslím, a to je příklad i Stanislava Kolíbala.“