Budou pojišťovny konečně využívat malusy?
Představte si takovou situaci – povinné ručení za starší felicii je zhruba dva tisíce ročně, jenže její mladý řidič způsobil škodu za 27 miliónů korun. Kdo myslíte, že to zaplatí? Pojišťovna? Tak to jste na omylu – ostatní řidiči, v tomto případě by to bylo třináct a půl tisíce bezúhonných majitelů aut stejné kubatury. A i proto teď chtějí být pojišťovny důslednější a konečně naplno využívat systém bonusu a malusu tak, jak to už přes deset let umožňuje zákon o pojišťovnictví.
Princip je jednoduchý – kdo nebourá, má každých dvanáct měsíců nárok na pětiprocentní slevu z povinného ručení, která může být maximálně padesát procent. Paradoxně většina řidičů je přesvědčena, že je to výhoda, kterou získává u konkrétní pojišťovny. Pravda je ovšem taková, že na bonus má řidič nárok ze zákona a tedy u všech pojišťoven. A podobně přesná je definice malusu, kterým se zvyšuje pojistka pro řidiče, který už zavinil dopravní nehodu.
„Je to něco jako přirážka za rizikové chování a rizikový profil klienta. Obecně to funguje tak, že si každý rok vyjíždíte dvanáct měsíců bezškodního průběhu, tedy bonusu. Když máte pojistnou událost, tak se vám odečítá 36 měsíců, tedy jako byste ztratili tři roky, které máte vyježděné na bonusu. Což může znamenat patnáct procent ceny,“ vysvětluje základní pojmy Pavel Řehák z České pojišťovny.
Jenže konkurenční boj na trhu pojišťoven je značný, a tak existují ústavy, které malus prostě neřeší. „Především v minulých letech byla hodně častá tzv. malusová turistika. Klient, který měl nehodu a u té stávající pojišťovny by dostal již zmíněný malus, přešel k jiné pojišťovně a nastoupil tam jako pojistník s čistým štítem, kdy se nepřiznal ke své předchozí historii. Česká kancelář pojistitelů ale už pár let eviduje škody a pojištěná vozidla. Do databáze mají jednotlivé členské pojišťovny přístup. Tím pádem si mohou ověřit škodní historii klienta a této malusové turistice by mělo být zabráněno,“ potvrzuje Jaroslav Král z ČSOB pojišťovny
Z naší internetové ankety by se mohlo zdát, že to tak skutečně funguje, protože 75 procentům respondentů pojišťovna zvýšila povinné ručení, ovšem jen 11 procent z nich to řešilo odchodem k jiné pojišťovně. Jenže co těch zhruba 25 procent hlasujících, kterým i po zaviněné nehodě nechaly pojišťovny stejnou sazbu povinného ručení? „Bohužel systém malusu a bonusu se nedodržuje tak, jak by se dodržovat měl. Na neaplikace malusu pak rizikoví klienti hřeší,“ říká opět Pavel Řehák.
Zhruba pět až sedm procent řidičů patří mezi chronické bourače, například jistý padesátník během tří let způsobil dvacet pojistných událostí za téměř jeden 1,5 miliónu korun. A o takového klienta pojišťovny nestojí. Zvláště, když většina řidičů loni dosáhla bonusového stropu a je nutné přijít s něčím novým. Třeba se striktním dodržováním malusu, tak jako v Alianz pojišťovně.
„Ve chvíli, kdy dlouhodobě chceme dobrý řidičům nechat ceny, které jim odpovídají a nechce jim zdražovat, není jiná cesta. Musíme ctít databázi a víceméně dodržovat bonusmalusový systém proto, aby klienti co jezdí beze škody, měli dlouhodobě udržitelnou cenu,“ potvrzuje Pavel Prokš.
V Allianz pojišťovně tak mají pro nebourající řidiče až o čtvrtinu nižší sazby povinného ručení. U Directu nabízejí dva měsíce zdarma, v Kooperativě dávají 15 procentní slevu řidičům, kteří slíbí, že v následujících třech letech budou jezdit bez nehody.
„Věříme tomu, že ten náš impulz povede k tomu, že trh budeme kultivovat a i že všechny ostatní pojišťovny se k systému přidají a budou v něm důslednější. Z našeho pohledu není jiná cesta,“ uzavírá opět Pavel Prokš.
