Povinné ručení udělá ze stovek milióny
Mohli bychom tomu říkat „pojistka na blbost“. Ano, ve své podstatě v povinném ručení o nic jiného nejde. Z naší pojistky jsou totiž hrazeny škody tomu, komu něco svojí nepozorností, riskantní jízdou nebo z jakéhokoliv jiného důvodu způsobíme.
Když pojištěni nejsme, poškozený sice škodu dostane uhrazenu také, ale ve výsledku ji zaplatíme my. Takže jde o pojištění nás samotných, které nám ovšem právě kvůli našemu okolí nařizuje zákon. Proto je i samotné neuzavření zákonného pojištění postihováno. Zdá se vám to složité? Jde vlastně jenom o peníze. Dva roky vybírá Česká kancelář pojistitelů (ČKP) 50 až 70 korun za každý den, kdy není některé z u nás provozovaných osobních aut pojištěno.
Zdá se vám to jako směšná částka? „Od začátku zavedení příspěvku nepojištěných do garančního fondu, tedy od 1. 1. 2009, bylo odesláno 322 tisíc výzev a vybráno bylo zhruba 261 miliónů korun,“ konstatuje už ne tak malou částku Petra Zlatohlávková z ČKP. Řada případů se v loňském roce dostala až k soudu. „Soudní vymáhání začalo v červenci loňského roku a za tu dobu jsme dali k soudu zhruba 13,5 tisíce výzev,“ dodává Zlatohlávková.
U soudu se však částka oproti původnímu pojistnému značně navýší. „Z našich statistik plyne, že za nepojištěné období by pojistné hrazené pojišťovně činilo zhruba 750 korun. Pokud to však řeší soud, částka se nakonec vyšplhá až na 11 tisíc korun,“ říká Jakub Hradec, výkonný ředitel ČKP. A to nemluvíme o případech, kdy byla nepojištěným vozidlem způsobena škoda. Pro ilustraci: když řidič Škody 120 přehlédl při předjíždění, že už je sám předjížděn autobusem, skončilo to po přeražení mostku pádem obou vozidel do potoka a zraněním několika lidí. Výslednou škodu přes 2,5 miliónu korun pak ČKP dle zákona vymáhala po nepojištěném viníkovi.
U nás je v současné době přes sedm miliónů vozidel, z toho je podle registru na 600 tisíc nepojištěno a z toho zhruba sto tisíc každý den jezdí po našich silnicích. Každé 70. vozidlo, které tedy potkáme, nemá pojistku. Kdo ho zpravidla řídí a kdo nás s ním nejpravděpodobněji nabourá? „Nejčastějšími adresáty našich výzev k úhradě příspěvku nepojištěných do garančního fondu je věková skupina od 30 do 38 let. V nepojištěných škodách je průměrný věk nejčastěji mezi 20 až 30 lety.“
Řada lidí totiž spoléhá na to, že pojistku sice uzavřou, ale protože ji potřebovali na krátkou dobu, během níž se nic nestalo, jednoduše ji nezaplatí. To je nejčastější důvod, proč má ČKP tolik práce. „Nejčastější je případ po zániku povinného ručení v důsledku neplacení pojistného, tedy že majitel vozu uzavřel smlouvu, ale neplatil pojišťovně pojistné, a proto smlouva zanikla. Tito lidé se potom mylně domnívají, že tím je celý problém vyřešen. To je však omyl, protože jakmile zanikne pojistná smlouva, pojišťovna předá příslušnou informaci na ČKP a potom nastupujeme my s výzvou příspěvku do garančního fondu. Na druhém místě jsou to případy neplacení pojistného v důsledku převodu vozidla, ovšem tady může nastat nějaké nedorozumění,“ dodává Jakub Hradec. A jsme zpátky na začátku, kdy z pár set korun mohou být tisíce nebo i milióny.
