Kvůli řidiči v protisměru se dá zavřít dálnice
Deset nabouraných aut, naštěstí bez vážných zranění, má na svědomí řidič, který v sobotním dopoledni uháněl v protisměru po rychlostní silnici R10 od Mladé Boleslavi do Prahy. Ujel neuvěřitelných víc než 60 kilometrů, než mu u letiště v pražských Kbelích došel benzín. Co by se dělo, kdyby měl v nádrži více paliva, raději ani nedomýšlejme.
Jak je však možné, že policisté nebyli schopni během téměř půlhodinové zběsilé jízdy řidiče zastavit? To je zřejmě otázka delšího rozboru, například kde všude byly prodlevy v komunikaci nebo jestli náhodou někdo nepodcenil situaci, která je na našich dálnicích k vidění stále častěji. Letmý pohled do archivů zpráv potvrzuje, že v posledním půl roce řešili policisté minimálně osm situací, kdy řidič jel v protisměru, většinou na dálnici.
„Dostaneme-li hlášení, že se vozidlo pohybuje v protisměru, dozorčí služba tuto informaci neprodleně předává hlídce, která by měla vozidlo co nejdřív zastavit. Pokud to zákrok vyžaduje, policisté najedou i do protisměru a vozidlo zastaví. Přesný postup na to není, vše se odvíjí od místa zákroku, jak rychle se vozidlo pohybuje nebo jak je silný provoz,“ přibližuje základní postup nadporučík Dušan Tichopád, vedoucí dálničního oddělení Ivanovice na Hané, tedy na D1 na Vyškovsku, kde v poslední době řešili hned tři řidiče v protisměru. Jeden ujel deset, druhý třicet kilometrů. To podle Tichopáda závisí i na tom, kdy se policisté dozvědí o řidiči jedoucím v protisměru.
„Je třeba si uvědomit, že dálniční křižovatky jsou od sebe vzdálené, řekněme, deset kilometrů, a také záleží na tom, kde máme hlídku. Na tuto informaci samozřejmě okamžitě reagujeme, vyjíždíme do terénu a podle znalosti místa se snažíme řidiče co nejrychleji zastavit. Problém je, že než se k nám informace dostane, auto ujede mnoho kilometrů. Jednou jsme měli případ, kdy řidič vjel do protisměru, ale vzápětí si to uvědomil a auto odstavil.“
To se však na mladoboleslavské R10 v sobotu rozhodně nestalo. Naopak nadrogovaného řidiče se nedařilo zastavit, projel víc než 60 kilometrů a způsobil pět nehod. Naštěstí nikdo nebyl zraněn. Nabízejí se otázky: proč nebyla rychlostní komunikace uzavřena a proč na ni mohli vjíždět další motoristé, kteří vůbec netušili, jaké nebezpečí jim hrozí? Podle dálničního policisty z oddělení Ivanovice na Hané by uzavření nájezdů měla být v podobném případě samozřejmost. „Je-li to potřeba, provoz samozřejmě můžeme zastavit. Dokonce jsme povinni takováto opatření přijmout, aby případné následky byly co nejmenší. Naší prioritou je ochrana zdraví a lidských životů.“
Jenže na to v sobotu dopoledne zřejmě nikdo nemyslel, protože šílenec v protisměru uháněl vcelku bez problémů. Kdo mohl, raději uhnul. Otázkou je, jestli policejní liknavost nejde na vrub i nezkušenosti, protože na R10 není klasické dálniční oddělení, ale je pod kontrolou příslušné policejní správy. Hledí se na ni prakticky jako na normální silnici I. třídy. Rychlostní silnice jsou totiž z hlediska policejního dozoru a údržby v nižší kategorii než dálnice, přestože z pohledu řidiče je to stejné.
Je tady ještě jeden problém: proč ostatní řidiči nebyli informováni o tom, co se děje na R10? Jak je zajištěno, že se tyto zprávy dostanou od policistů třeba do rádií? „Využívají se systémy pro varování, do kterých dáváme informace. Systém na to vypracován je, ale z rádia to řidiči uslyší s určitým zpožděním. Základem však je okamžitě vyjet na místo a auto zastavit,“ dodává Dušan Tichopád.
Ve zmíněném mladoboleslavském případě však informační systém selhal a do rádií volali pouze šokovaní řidiči.
