Za agresivitu může psychika řidiče i elektronika auta
Auto je zvláštní fenomén – nejenže nás dokáže poměrně snadno a pohodlně přenést z jednoho místa na druhé, ale dokonce dokáže měnit lidskou povahu. Vždyť jak jinak si vysvětlit, že člověk, kterého všichni vnímají jako slušného a rozumného, se najednou za volantem začne chovat jako nepříčetný hrubián? Podle odborníků je to důsledek naší psychiky a automobilové techniky.
Žijeme v uspěchané době, prakticky pod neustálým stresem, ze všech stran na nás útočí informace, kamery, digitální svět, a když pak najednou přichází možnost sednout do auta a jet, může se měnit i naše chování. „Když je někdo zavřený v plechové krabici, která ho odděluje od vnějšího světa, má dobrou příležitost projevit všechny pocity, které normálně projevit nemůže, když se pohybuje mezi lidmi. Proto se spousta slušných a distingovaných lidí ve voze mění na hrubiány a agresory, ať už svými gesty a výkřiky nebo pouze ve své fantazii,“ říká psycholog Zdeněk Šolle.
Bohužel v tomto případě jde psychický stav ruku v ruce s technickou vyspělostí našeho vozu. Soudní znalec Aleš Vémola je díky svým zkušenostem přesvědčen, že jednou z příčin zvyšujícího se počtu agresivních řidičů je i stále lepší výbava vozidel elektronickými systémy. „Řidiči, kteří umí jezdit, jsou dobří řidiči a kupují si stále lépe vybavená auta po stránce elektronických systémů, spoléhají na tyto systémy při, řekněme, razantní jízdě, že kdyby se dostali do krizové situace, elektronický systém jim pomůže a havárii zabrání.“
Pro potvrzení slov soudního znalce nemusíme chodit daleko. Asi jen málokdo nezaregistroval, že řidič, který na dálnici svým autem vytlačil jiné, dostal pětiletý trest. Testy na zkušebním polygonu jasně prokázaly, že bez stabilizačního systému ESP by se mu to tak snadno nepovedlo.
„Zkušební jezdec se co nejvíce snažil napodobit manévr, který předcházel nehodě, a se stabilizačním systémem ESP ho zvládl zcela bez problémů, ale v okamžiku, kdy manévr zkoušel s vypnutým systémem ESP a při stejné rychlosti, dostal smyk a ztratil směrovou stabilitu. Kdybychom nebyli na dostatečně širokém zkušebním polygonu, vůz by jistě skončil mimo vozovku.“
A je tady ještě jeden rozměr, na který upozorňuje dopravní psycholožka Vlasta Rehnová. Za posledních dvacet let se výrazně změnil náš vztah k autu. „Používat auto jako zbraň dřív moc nešlo, protože když jste si ho rozbila, další nebylo. Dnes není problém jít s autem takzvaně do akce – jednak je vybaveno pasivními prvky bezpečnosti, má velký výkon, při případné nehodě to přece pojišťovna nějak zahladí a navíc máte v rodině druhé auto. Takže využití auta jako zbraně je dnes možností.“
Naštěstí kamerové systémy a mobily pohotových řidičů odhalují agresory za volantem častěji než dřív. Snad jim to jednou dojde a budou si vybíjet vztek někde jinde, třeba v boxerském ringu.
