Vraťme kamióny k českým pumpám
Stařičká dálnice D1 je pro kamióny stále jedinou tranzitní tepnou napříč republikou. Mnohé sice zastavují i na čerpacích stanicích, ovšem většinou jen proto, aby tady řidiči strávili povinnou přestávku. Schválně, kdy jste naposledy na pumpě viděli kamión u čerpacího stojanu? Jsou to jen řídké výjimky.
Všechno způsobila vidina vyššího výběru daní. Ovšem, když loni v lednu byla o korunu zvýšena spotřební daň na naftu, dopravci začali tankovat za hranicemi. Loňský propad byl zhruba osm miliard korun a podobné to bude i letos. Dopravci se totiž chovají tržně. „Zhruba padesát procent našich kamiónů tankuje v zahraničí – ve státech, kde jsou příznivější ceny nafty. Je to velká škoda, protože tím dotujeme rozpočty okolních států,“ krčí rameny Jiří Povolný z firmy Mátra Transport, která se věnuje mezinárodní dopravě.
Průměrný kamión na svou několikasetlitrovou nádrž ujede kolem dvou tisíc kilometrů. Řidič si proto může vybírat, kde natankuje – lépe řečeno, dostane to příkazem. „Monitorujeme ceny ze všech evropských států, kam jezdí naši řidiči, a ti pak jsou prostřednictvím on-line systému vedení kamiónů nasměrováni, kde natankovat a jaké množství.“
Stejným způsobem přemýšlejí i další čeští dopravci. Vyplývá to ze statistik největší evropské kartové společnosti DKV. „Plná třetina těchto uživatelů tankuje víc než 90 procent svého objemu v zahraničí a plná polovina tankuje víc jak 60 procent celkové spotřeby v zahraničí. Mezi populární země z pohledu cen pohonných hmot patří Španělsko, Lucembursko a částečně Rakousko. Kdo jezdí do Polska, vždy tam natankuje, protože tam je cenová hladina zhruba o 14 až 15 eurocentů nižší než v České republice – to jsou tři koruny, tedy deset procent z ceny jednoho litru,“ přibližuje jednatel společnosti Ondřej Pavlík.
Našim pumpám se pochopitelně vyhýbají i cizinci, kteří svým kamiónem výrazně opotřebují naše dálnice a zaplatí za to jen mýto. Daň z nafty odvedou jinde. Jak tedy přivést dopravce zpátky k našim pumpám? Odpověď je jednoduchá a už vyzkoušená – vratka spotřební daně ve výši zhruba deseti procent. Funguje ve čtyřech evropských zemích: ve Španělsku, Belgii, Francii a Slovinsku. „Nejčerstvější zkušenost, asi tři roky stará, je ze Slovinska. To zvedlo spotřební daň a v polovině roku zjistilo, že výběr dramaticky poklesl, protože poklesl zároveň i objem. Proto se vláda pružně rozhodla zavést systém vratky spotřební daně a díky tomu se jí do konce roku podařilo minimalizovat ztráty. Od dalšího roku dokonce výrazně zvýšili celkový objem a systém nyní produkuje daleko větší výnosy pro stát než předtím.“
I dopravce Jiří Povolný je přesvědčen, že jedině finanční zvýhodnění může kamióny vrátit k českým čerpacím stanicím. „Přesně tak, nás nemá co jiného přesvědčit. Co se týká vratky spotřební daně, myslím si, že by se nejen měla vrátit spotřební daň na původní úroveň, ale bylo by třeba ji snížit minimálně o dvě koruny, aby se systém stal efektivní – jak hovoří několik studií. Vzhledem k tomu, že jsme tranzitní zemí, efekt ze zavedení vratky spotřební daně by byl velký.“
Ministr financí však zatím o tomto návrhu nechce ani slyšet, natož jej realizovat, přestože mezi ekonomickými odborníky shoda je.
