Skupina štěstí: Skřivánci na dentální niti
Label Election Records (u kterého vyšli mimo jiné Anyway, Take Death, C nebo Night) a parta Keep Your Eyes Open (např. Saade, Goro, Paramount Styles EP) společnými silami vydaly debutové album Je třeba obětovat ještě jednoho kohouta kapely s obskurním názvem Skupina štěstí. Pod ním se skrývá několik západočeských veteránů špinavé scény, takže zvýšená očekávání byla na místě.
Recept na Skupinu štěstí: vezměte kompletní sestavu Climatizado, přihoďte jednoho týpka z tria Mitote a k mikrofonu postavte toho hubeného šílence z Esgmeq. Opatřete nálepkou „leather rock/dark country", zalijte alkoholem, potem a krví a ještě jednou alkoholem, protřepejte a pokropte každého v dosahu. Celý postup opakujte, dokud vám někdo nedá pěstí.
Výsledkem je (celkem nepřekvapivě) dobrá hudba. Strhující, živelný bigbít, u kterého je jasné, že bude fungovat nejlíp naživo. Punkově rozdrbanou elektrickou kytaru provzdušňuje akustická, do silných melodií podmázlých hammondkami buší parádně autentický vokál kombinující hospodskou naléhavost a androšské nezpěváctví.
Na druhé straně jsou ale výsledkem i dost mizerné texty. Útržky frází, které by měly fungovat jako jakási civilní existenciální dramata na půl cesty mezi dřezem se špinavým nádobím a plzeňskou nádražkou, mezi Bukowským a Psími vojáky, prosáklé trpkou kocovinou a únavou někdejších divočáků, kteří (ne)bezpečně vědí, že lepší už to nebude (kamarádi do jednoho pomřeli mi/a z ostatních jsou nešťastní otcové) a upřímně řečeno ani nikdy nebylo. Loserovská nehledanost se ale zvrtla spíš v neobratnost a nedotaženost; verbální řezanka má většinou asi takovou hlavu, patu a hloubku jako pseudolyrické slátaniny pro pubertální holky od Lucie nebo Kryštofa.
Je třeba obětovat ještě jednoho kohouta je rozháraná, trochu horkou sichrhajckou spíchnutá nahrávka, která má svá občasné skvělé momenty (Štěstí, Bělásek) i čiré propadáky (Dentální nit, A jít). Těch druhých je ale (hlavně vinou slabých textů) bohužel víc.
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
