Vitor Joaquím: Působivý manifest nejednoznačnosti

15. prosinec 2011

Největší audioportál na českém internetu

Radio Wave - výchozí obrázek | Foto: Český rozhlas

Vitor Joaquím: Působivý manifest nejednoznačnosti

Pokud jste alergičtí na mantry typu „není čas“ a „stručně“, neváhejte strávit necelou hodinu s albem Filament. Jde o působivý manifest složitosti, nejednoznačnosti a pomalosti, jichž je podle autora Vitora Joaquíma na světě čím dál méně.

„Náš každodenní život je čím dál víc zaneřáděn rychlými a krátkými zprávami,” píše portugalský skladatel a laptopista Vitor Joaquím v tiskové zprávě doprovázející jeho albovou novinku. „Co není intenzivní a ostré, je neefektivní. Žijeme ve světě plném informací a riskujeme trvalou ignoranci. Není nám dovoleno zastavit se, vydechnout a zůstat stát. Jsme neustále někam tlačeni. Nastal čas, kdy fungují pouze krátké věty. Čas, kdy ze všech našich gest byla amputována oddanost. Vše je redukováno na splnění úkolu, vše musí být snadné a logické.“

Filament je tichý výkřik proti tomuto masakru intenzitou a konstantním pulzem, který vychází z nás samotných. Pořád ještě máme srdce a cítíme, co je rytmus a co znamená. Nemusíme pořád překonávat sebe sama. Čas potřebuje vyléčit sebe sama. Filament je mou odpovědí na tuto otázku. Odpovědí, která není lineární, jednoznačná, stručná ani snadná. Právě naopak. Filament je komplexní, dlouhý, nelineární a zaměřený na detail. Jako sám život.“

02508475.jpeg

Tuhle tiskovou zprávu stálo za to ocitovat už proto, že Joaquím svému autorskému záměru vtělil dokonalý tvar. Pětiskladbové CD Filament vyšlo na ukrajinské značce Kvitnu a o jeho černobíle-stříbrný obal se postarala hudebnice a výtvarnice Zavoloka, hvězda ukrajinské scény laptopové elektroniky. Hudba alba má tu správnou barvu i tempo. Je sice výrazně repetitivní, všechny smyčky a beaty se ale odvíjejí právě tak rychle, aby udržely napětí a atmosféru a aby se k nim ucho toužilo navracet. Ostatní zvuky a ruchy mají podobně praskavou povahu jako rytmy, takže se zdá, jako by z něj organicky vyrůstaly a nebyly na něj přišity až ex post. Což je ostatně velice dobře množné, kdoví, jak tahle hudba v Joaquímově počítači přesně vznikala. Joaquím své dílo označuje za zvukový koridor, mně se před očima při poslechu zjevil jiný lineární obraz: řetěz, z nějž se odlupují chuchvalce železných pilin.



Na Vitoru Joaquímovi se mi líbí jeho autorská střízlivost spojená s dokonalým zvládnutím zvoleného zvukového spektra. To sice není příliš široké, o to poučeněji, promyšleněji a myšlenkově hlouběji je s ním nakládáno. A z laptopu a beatů najednou není hédonistická hra městských frikulínů, jak se mnohdy stává, ale závažná a sugestivní výpověď.