Divadlo na lodi jako sociální projekt

14. prosinec 2011

Největší audioportál na českém internetu

Kontejnerová loď - nyní divadlo, zakotvená na břehu Mohanu v centru Frankfurtu | Foto: Eva Novak

Eva Novak o sociálním projektu divadla na lodi na břehu Mohanu v centru Frankfurtu

Původně kontejnerová loď - nyní divadlo, zakotvená na břehu Mohanu v centru Frankfurtu. Neobvyklý projekt reintegrace a rekonstrukce.

MS Carmen - to je název lodii a projektu, který má sto nadšených účastníků. Studenti z Frankfurtu a Darmstadtu, vězni z nedalekého Preungesheimu, řemeslníci z divadelních dílen jsou také zapojeni - jako odborný dohled. Tento hudebně-divadelně-stavební projekt má vznešený cíl: pomoci věznům na důležitém úseku jejich života. Několik dnů a týdnů bezprostředně před propuštěním na svobodu je vždy kritických. Jádrem projektu je zapojit trestance, kteří v dohledné době opustí vězení, do ativního kreativního života. Něco je naučit, resp. ukázat jim, že každý z nich už něco umí. Dokázat jim, že nový začátek je vždy možný.

Režisérka a divadelní terapeutka Maja Wolffová má s obdobnými projekty dobré zkušenosti. Vězni a studenti museli nejprve loď přizpůsobit novému účelu - představení pro větší množství diváků pod širým nebem. Nejdříve se natíralo, řezalo a pilovalo, šilo a paralelně zkoušelo. Volba Bizetovy Carmen nebyla náhodná. Opera s hlavním tématem svobody se přímo nabízela.

Kouzelné slůvko tohoto ojedinělého programu zní: uznání. Pro uznání, respekt a pochvalu se všichni zúčastnění podvolují stoupajícímu časovému tlaku, stresu i občasnému chaosu a pracují do vyčerpání. Výhled na uznání ‚zvenku' je pro vězně obrovskou motivací. A každý jednotlivec poznává sám sebe a svou specifickou silnou stránku.

Pár dní před premiérou nebylo zdaleka vše hotové - ani na lodi, ani při nastudování Carmen. Na budoucím plovoucím divadle chybělo vše - peníze i šikovní zruční řemeslníci. Zaskakovali i bývalí vězni a rychle přivolaní přátelé. Před generálkou nebylo jasné, kdo a jak bude finacovat topení během představení - hraje se na palubě pod plachtou. „Díky Bohu máme alespoň kotviště zadarmo," ulevila si režisérka Wolffová. Podobný projekt řídí již potřetí a jen tak něco ji nevyvede z míry. Zatímco se venku na lodi horečně pracovalo, uvnitř ve vězení se zkoušelo.

Teprve při představení se všichni zůčastnění spojili v jeden tým. V Německu to bylo poprvé. Dosud nesměli vězni vystupovat mimo vězení. Byli hlídáni zaměstnanci vězení, šatny opatřeny mřížemi - jinak by tato akce nemohla nikdy probíhat legálně.

Premiéra byla 29. listopadu a měla obrovský ohlas u publika i u kritiky. Naplánováno bylo pouhých šest repríz, ale pro nebývalý zájem se hovoří o dalších čtyřech představeních do konce roku, ale zatím nejsou povolená. Loď má pouhých 170 míst a každý divák se musí z bezpečnostních důvodů nechat zaregistrovat. Vězni se smějí na lodi pohybovat jen v určitých prostorách - hned po posledním potlesku nastoupí pod dozorem do autobusu a vrátí se zpátky do cel. V dohledné době budou opět na svobodě a jejich přechodná a krátkodobá sláva a úspěch by jim tento krok do reality mohly usnadnit...

http://www.knasttheater.de

autor: Eva Novak

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

Zmizelá osada

Koupit

Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.