Divadlo na lodi jako sociální projekt
Původně kontejnerová loď - nyní divadlo, zakotvená na břehu Mohanu v centru Frankfurtu. Neobvyklý projekt reintegrace a rekonstrukce.
MS Carmen - to je název lodii a projektu, který má sto nadšených účastníků. Studenti z Frankfurtu a Darmstadtu, vězni z nedalekého Preungesheimu, řemeslníci z divadelních dílen jsou také zapojeni - jako odborný dohled. Tento hudebně-divadelně-stavební projekt má vznešený cíl: pomoci věznům na důležitém úseku jejich života. Několik dnů a týdnů bezprostředně před propuštěním na svobodu je vždy kritických. Jádrem projektu je zapojit trestance, kteří v dohledné době opustí vězení, do ativního kreativního života. Něco je naučit, resp. ukázat jim, že každý z nich už něco umí. Dokázat jim, že nový začátek je vždy možný.
Režisérka a divadelní terapeutka Maja Wolffová má s obdobnými projekty dobré zkušenosti. Vězni a studenti museli nejprve loď přizpůsobit novému účelu - představení pro větší množství diváků pod širým nebem. Nejdříve se natíralo, řezalo a pilovalo, šilo a paralelně zkoušelo. Volba Bizetovy Carmen nebyla náhodná. Opera s hlavním tématem svobody se přímo nabízela.
Kouzelné slůvko tohoto ojedinělého programu zní: uznání. Pro uznání, respekt a pochvalu se všichni zúčastnění podvolují stoupajícímu časovému tlaku, stresu i občasnému chaosu a pracují do vyčerpání. Výhled na uznání ‚zvenku' je pro vězně obrovskou motivací. A každý jednotlivec poznává sám sebe a svou specifickou silnou stránku.
Pár dní před premiérou nebylo zdaleka vše hotové - ani na lodi, ani při nastudování Carmen. Na budoucím plovoucím divadle chybělo vše - peníze i šikovní zruční řemeslníci. Zaskakovali i bývalí vězni a rychle přivolaní přátelé. Před generálkou nebylo jasné, kdo a jak bude finacovat topení během představení - hraje se na palubě pod plachtou. „Díky Bohu máme alespoň kotviště zadarmo," ulevila si režisérka Wolffová. Podobný projekt řídí již potřetí a jen tak něco ji nevyvede z míry. Zatímco se venku na lodi horečně pracovalo, uvnitř ve vězení se zkoušelo.
Teprve při představení se všichni zůčastnění spojili v jeden tým. V Německu to bylo poprvé. Dosud nesměli vězni vystupovat mimo vězení. Byli hlídáni zaměstnanci vězení, šatny opatřeny mřížemi - jinak by tato akce nemohla nikdy probíhat legálně.
Premiéra byla 29. listopadu a měla obrovský ohlas u publika i u kritiky. Naplánováno bylo pouhých šest repríz, ale pro nebývalý zájem se hovoří o dalších čtyřech představeních do konce roku, ale zatím nejsou povolená. Loď má pouhých 170 míst a každý divák se musí z bezpečnostních důvodů nechat zaregistrovat. Vězni se smějí na lodi pohybovat jen v určitých prostorách - hned po posledním potlesku nastoupí pod dozorem do autobusu a vrátí se zpátky do cel. V dohledné době budou opět na svobodě a jejich přechodná a krátkodobá sláva a úspěch by jim tento krok do reality mohly usnadnit...
Nejposlouchanější
-
August Strindberg: Slečna Julie. Vlasáková, Trojan a Dyková v příběhu podivné lásky
-
Toni Morrisonová: Nejmodřejší oči. Emocionálně devastující román o krutosti kultu krásy i rasismu
-
Hrdinové mají strach aneb Nehoda. Poslechněte si komedii Jaroslava Dietla!
-
David Herbert Lawrence: Milenec lady Chatterleyové. Vášnivý příběh nerovné živočišné lásky
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.