Nové knihy
Nakladatelství Plus vydalo pod titulem Mapy a legendy soubor esejů Američana Michaela Chabona.
Prozaik, i u nás známý několika překlady, se zde zamýšlí nad literaturou z pohledu tvůrce i čtenáře. „Čtu proto, abych se pobavil, a píšu, abych bavil jiné. Tečka," tvrdí autor, přičemž zábavu definuje „s ohledem na každý požitek plynoucí ze setkání pozorného ducha s literárním textem". Může to být Proust, Nabokov, McCarthy či napínavý dobrodružný komiks, neboť autor nerozlišuje umění na vysoké a pokleslé. I v popkultuře, jmenovitě v detektivkách, sci-fi, fantasy a především v komiksech, nalézá mnoho potravy pro svou imaginaci i kritickou reflexi. Právě obrázkovým příběhům současnosti vyčítá stoupající ambice na úkor původního čtenářstva: „Děti neopustily komiksy, to komiksy ve snaze dosáhnout uznání a uměleckého úspěchu opustily děti," píše Chabon. A kromě jiného neopomíjí ani své židovské kořeny, které ho zavedly až k zájmu o pražského golema, důležité postavy autorova Pultizerovou cenou ověnčeného románu. Stvoření hliněného homunkula přirovnává k tvorbě literárního díla: „Vyznavač kabaly zpracuje bohatý materiál - zatuchlou hlínu z řeky - a horlivě odříká formule. Moc dobře přitom ví, jak to s golemy chodí: osvobodí se od stvořitele, narostou do obřích rozměrů, získají nezvladatelnou sílu a nenechají se ovládat. Stejným způsobem utváří spisovatel příběh," - který se často - dodejme - od osoby autora oddělí a žije svým vlastním životem. Knihu přeložila Olga Bártová.
Z dalších nových knih připomeňme např. monografii folkloristy, spisovatele a malíře Ludvíka Kuby. Znalec slovanských národů zachytil slovem i obrazem dnes již mnohdy zaniklé zvyky, obyčeje, písně a legendy z Bosny, Hercegoviny, Makedonie, Dalmácie či Lužice. Autorovu renesanční osobnost zhodnotila Jiřina Langhammerová v bohatě ilustrovaném svazku, který vydalo Národní muzeum.Nakladatelství Druhé město připravilo pod názvem Tali bachtar! souborné vydání písňových textů a básní Oty Klempíře. Dvornímu textaři skupiny J. A. R. se podařilo nalézt tuzemský ekvivalent pro poetiku rapové hudby. Stala se jím ani ne tak textová zvukomalba jako spíše slovní sprejerství, destruovaný jazyk ušpiněný ulicí a angličtinou, plný neologismů, výkrutů a zběsilosti, v němž je smysl pohyblivýpodobně jako rytmus, pulzující pod slovy. Knižní vydání Klempířových textů představuje inovativní injekci současné poezii.
Na konec jsem si nechal publikaci z pera americké novinářky Elizabeth Lundayové. Svazek Tajné životy slavných skladatelů mapuje zábavnou formou osudy a tvorbu hudebních mistrů od Vivaldiho až po Johna Cageho či Philipa Glasse. „Představa divokého muzikanta je mnohem starší než rokenrol," říká v úvodu autorka a dokládá to mnoha poklesky klasiků. Ovšem čtenář by v záplavě kuriozit, viz třeba Ravelův klavírní koncert pro jednu ruku, určený invalidnímu pianistovi, či Stravinského balet pro slony objednaný cirkusem Barnum,neměl přehlédnout řadu seriózních informací a inspirací, třeba právě pro poslech vážné hudby. Publikaci vydal Knižní klub.
Nejposlouchanější
-
Bohumil Hrabal: Baron Prášil. Příběh ze sbírky Perlička na dně čte Petr Nárožný
-
David Herbert Lawrence: Milenec lady Chatterleyové. Vášnivý příběh nerovné živočišné lásky
-
George Orwell: 1984. Vize totalitní společnosti v dramatizaci slavného antiutopického románu
-
Ladislav Smoček: Bludiště. Pokus o interview před vchodem