Le Havre: Přístav starých časů
Sebeironický romantik Aki Kaurismäki je už dobrých třicet let synonymem pro finskou kinematografii. Filmy svérázného tvůrce, který loni navštívil i Českou republiku, se zpravidla zaměřují na postavy z okraje společnosti: stačí vzpomenout na Kaurismäkiho vrcholné tituly Bohémsky život nebo Mraky odtáhly.
I ve svém aktuálním snímku Le Havre – francouzskou tradicí ovlivněné sociální pohádce o migraci a mezilidské solidaritě – Kaurismäki do značné míry recykluje svá obvyklá témata a formální postupy. Ve filmu odkazujícím svou stylizací až někam do třicátých let minulého století najdeme klasické pokerové herectví i komicky strnulé kompozice, pomalé tempo, lakonické výjevy i báječně suchý humor.
Finský klasik však tentokrát ještě vyostřeněji vsadil na záměrnou naivitu a romantická klišé, jež v kombinaci s jeho trademarky a solidní dávkou invence dávají dohromady odzbrojující mix, který by jinému tvůrci prošel jen stěží. V jádru jednoduchou, tuctovou historku Kaurismäki obohacuje o minimalistické fóry, lehce sarkastické charakteristiky svých figur a poetiku nadsazených gest; problémy, jimiž se zpravidla zabývají tíživé sociální opusy, tady nazírá optikou starosvětských melodramat.
Ve filmu Le Havre disponují příslušníci dělnické třídy nefalšovaným heroismem, lidé tu mohou věřit svým ideálům a i ten největší bídák má své světlé chvilky. Čím větší strasti a mrzutosti postavy zažívají, tím hřejivější je jejich následné vykoupení a celkové vyznění snímku. Podobný princip pak prostupuje dílem na více rovinách: Le Havre je možné vnímat jako politicky orientovaný film bez politiky, tragický opus prosycený komikou, povrchní dílko plné hlubokých citů. Skrze absurditu se tu chvílemi dostává finský bard k pravdě mnohem blíž, než mnohá angažovaná dramata festivalového typu.
Kaurismäkiho neobyčejně milý, půvabně sentimentální film plný archetypů a čitelných odkazů k tvorbě Jacquese Tatiho nebo Marcela Carné divákovi nebere dech, ani svého tvůrce neposouvá k novým horizontům. Přesto jde o svým způsobem výjimečné dílo zarputilého humanisty – okouzlující a upřímné gesto filmaře, který i v deziluzivní současnosti umí nalézt stopy prostoty a bezelstnosti starých dobrých časů.
Hodnocení: 75%
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
