Hudba nenávratna. Jak se cítí muzikanti, když ztratí nebo zničí své album?

19. leden 2016

Největší audioportál na českém internetu

Lukas Landa na Startér Showcase 2015 | Foto: Antonín Jirát

Hudba nenávratna. Jak se cítí muzikanti, když ztratí nebo zničí své album?

Průkopník potrhlého synthpopu Neon Indian (vlastním jménem Alan Palomo) se před čtyřmi lety vracel z divokého večírku a nad ránem usnul před dveřmi vlastního bytu. Když se probudil, už u sebe neměl laptop se skoro dokončeným albem. „Bylo to docela osvobozující,“ tvrdil Alan Palomo v rozhovoru o pár let později, když konečně vydal desku Vega INTL. Night School.

Přestože o ztrátě desky teď Neon Indian mluví s nadhledem, byl to tak traumatizující zážitek, že si Palomo dal od svého hudebního projektu několikaletou pauzu. Místo hledání ztraceného materiálu a vzpomínání na melodie songů vymyšlených během tourování k předchozí desce Era Extraña se dal na psaní filmového scénáře a komponování hudby pro filmy. Představa, že by musel nové album poskládat znovu od samého začátku, pro něj byla děsivá.

Český producent, milovník starých synthů a zakladatel labelu Bükko Tapes Leoš Hort loni prožil podobnou situaci jako Neon Indian. Počítač obsahující drtivou většinu jeho hudebního portfolia včetně nové desky projektu HRTL začínal jevit známky únavy. Hort si proto uložil zálohu ke kamarádovi a stroj přeinstaloval. Když si po pár týdnech přišel pro pečlivě schovanou práci, čekalo ho nemilé překvapení. „Já jsem seděl za jeho počítačem, když on tam nebyl, a hledal jsem svou složku. Neviděl jsem ji tam, tak jsem začal chytat schízu. Tak jsem vzal telefon a volám mu: ‚Čau Davide, já nemůžu najít ty soubory, kde jsou?‘ ‚Já jsem je smazal.‘ Pak jsem položil telefon. Vlastně z toho mám takové okno.“

Když se HRTL oklepal ze ztráty nové desky, rozpracovaných skladeb i osobních dat, s kamarádem se pokusil vykopat alespoň fragmenty své práce z virtuálního pohřebiště. Podařilo se mu nalézt ústřední motiv skladby Komodor Miami. Nakonec ji uvedl jako singl k desce, která vyšla na sklonku loňského roku a nese příznačný název Dataloss.

03532342.jpeg

Podle HRTLových slov to vypadá, že dávat znovu dohromady už hotové dílo nemusí být tak traumatizující záležitost. „Já dělám skladby tak, že si vždycky najdu nějakou nosnou linku, nějaký riff, který se mi líbí a který pro mě znamená ta skladba, když hraju naživo. Ta původní nahrávka zmizela a mně zbyl jen ten původní motiv. Takže jsem se vrátil do studia a nahrál jsem ho znova v úplně jiném rozpoložení i s tou zkušeností z původního nahrávání. Člověk to pak udělá jinak,“ vysvětluje HRTL a dodává, že podobně postupuje i na živých vystoupeních.

Pro Lukáše Landu, písničkáře, který právě dokončuje druhé album, to ovšem tak jednoduché nebylo, přestože sám ztratil „jen“ tři dny práce. „U mé hudby je myslím důležitý ten první moment, první take. Má takovou atmosféru, na kterou si zvykneš, i když to není dokonalé. Když to nahráváš znova, je to jinak. Ta písnička už prostě nefunguje tak, jak fungovala.“

03440740.jpeg

Co může působit jako umělecká chiméra, je ve skutečnosti problematičtější, jak dokládá publicista Pavel Turek. „Ty opravdu ztracené věci musí být pro autora vážně bolestné, protože to má charakter ideálu. Jsou to věci, které nemohl nikdy otestovat na publiku, a nikdy nemohl zažít to, jak fungují. To musí být pro muzikanta velmi nepříjemné, může žít v tom, že ty věci byly skvělé.“

HRTL, Lukáš Landa i Neon Indian ale nakonec ze ztráty vychází jako vítězové. Leoš Hort má z nové verze alba Dataloss radost. „Dělal jsem ho vyhecovaně, s vědomím, že ho chci udělat lepší,“ tvrdí brněnský producent. Neon Indian si zase díky zmizení původních nahrávek své třetí desky uvědomil, jak moc potřebuje opustit kolotoč hudebního showbizu, který umělcům dává jen šest měsíců na novou tvorbu, pak se musí promovat a objíždět koncertní pódia. Vega INTL. Night School začal znovu dávat dohromady až ve chvíli, kdy si byl znovu jistý, že má co říct.

Detox se nepovedlo. Tady máte Compton

Někteří umělci svá díla neztrácí, ale rovnou je mažou. Jemnou verzi autocenzury předvedl nedávno Kanye West, když ohlásil, že na svůj SoundCloud uploadoval nový singl No More Parties In L. A. Online vydržel pár minut, načež se nejslavnější americký rapper omluvil, že ještě není spokojený se zvukem, a poprosil všechny, kdo si song nelegálně stáhli, aby ho smazali.

Noel Gallagher se loni v květnu velkolepě vzdal alba s projektem Amorphous Androgynous se slovy „It’s sh*t“. Královna popové avantgardy Grimes zahodila původní koncept své druhé desky, protože nebyla dost hudebně vzdálená debutu Oblivion. Dr. Dre sliboval desku Detox třináct let, když se jí vzdal, oznámil vydání alba Compton, které nakonec kritika vychválila.

Umělci si podobnými gesty rozvazují ruce a zbavují se stresu z překonávání vlastních úspěchů. „Těm očekáváním dostát je náročné a mám pocit, že u Dr. Dre je Compton jeho způsob, jak se vrátit do své tvorby, ale zároveň nejít tou cestou návaznosti na velký kus. Záleží na tom, jak silnou autocenzuru který z umělců má.“ Pavel Turek připomíná třeba nedávný projekt skandinávského písničkáře Jense Lekmana. Svou autorskou krizi vyřešil tím, že každý týden nahrál jednu skladbu, čistě proto, že se bál nahrát další řadové album. Možná to není špatný způsob, jak si zároveň zálohovat vlastní tvorbu.

autor: Jonáš Zbořil

Nejposlouchanější

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.

František Novotný, moderátor

setkani_2100x1400.jpg

Setkání s Karlem Čapkem

Koupit

Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.