Paní Knápková část svého obydlí pravidelně proměňuje v řezbářskou dílnu

Jako v dřevěném království to vypadá u Marie Knápkové doma v ostravských Výškovicích. Přestože se řezbářství začala věnovat jen jako laik, její výtvory najdete třeba v nové Bezručově chatě na Lysé hoře. Detaily nabízí Petra Štrymplová.
Své dřevěné království má přímo v obývacím pokoji. Je plný vyřezaných sošek a na jídelním stole taky umělecká díla vznikají.
Marie Knápková z Ostravy-Výškovic s uměleckou řezbařinou začala před pár lety jako nadšený amatér. Dnes tvoří svatého Huberta pro proskovické myslivce a svatý Kryštof s jejím podpisem střeží třeba turisty na Bezručově chatě na Lysé hoře.
„Udělám si takovou šablonu, kterou potom přiložím na tu desku, naťukám si to a pak si hraju. Nejdříve vyřezávám dlátky,“ popisuje řezbářka.
Ukazuje přitom na papírové šablony s předkresleným motivem. Šablona je na spoustě míst propíchaná, to jsou takové vodící body. Pak naťukává motiv na desku.
Náš magazín tentokrát nenatáčíme někde ve sklepě, kde obvykle řezbáři a řemeslníci své dílny mívají, ale jsme v obývacím pokoji. Pracovní ponk je v podstatě na stole, masiv má paní Knápková podložený dekou, aby tlumila zvuky a nerušila sousedy. A na poličkách kolem je spousta sošek.
„Prach na těch poličkách asi utíráme oba,“ směje se manžel, pan Vladimír Knápek. „Má k tomu tvoření podmínky, kuchyň a domácí práce tím pádem zbyly na mne.“ Své paní pomáhá také se dřevem – když jde o větší sošky, dřevo ořeže.
Paní Knápková pracuje s lipovým dřevem. „Mám už pro ni doma poměrně slušnou zásobu špalků, ale ona má tolik ctitelů a známých, kteří ji zásobují, takže ty moje špalky zůstávají stále v zásobě,“ uzavírá s úsměvem pan Knápek.
Do Ostravy-Výškovic vás zveme v magazínu Křížem krajem – viz odkaz ‚Přehrajte si celý příspěvek‘.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
































